Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i bleděmodrá obálka může způsobit pěkný zmatek.

Letošní úroda vypadá jako hostina bez konce. Příroda se ukázala v celé své štědrosti, možná až trochu přehnané. A my proto už nějakou dobu stojíme před otázkou: kam s tím vším?

Můj muž má na podobné situace osvědčený recept: „Co žena nesní, to zpracujeme.“

Jenomže člověk nemůže sníst ani zavařit všechno. Dokonce ani já ne. Jahody a fíky jsem ještě dokázala zkonzumovat téměř na posezení a kupodivu bez nějaké větší újmy, ale u jablek, švestek a hrušek jsem ztratila dech. Příbuzní sice něco odvezli do palírny, ale přiznejme si, pořád v lihu být nemůžeme.

 

Naštěstí mám na zpracování přebytků své záchranné komando. Ano, správně - jsou to moji rodiče. Ani požehnaný věk jim neubírá na činorodosti. Na chalupě jede fotovoltaika, a proto zakoupili sušičku a spustili domácí provoz sušení ovoce. S elánem, který by jim mohl závidět kdejaký mlaďoch, začali trhat, sbírat, krájet a sušit.

 

Dokonce odmítli opustit naši chalupu na samotě u lesa a přijet do Prahy k nadcházejícím volbám. Volit ale chtějí, takže bylo nutné vyřídit voličské průkazy. Zajeli jsme proto do naší nedaleké vesničky střediskové, kde se nás velmi ochotně ujal sám pan starosta. Ověřil všechny potřebné dokumenty a nabídl rodičům, že v případě potřeby za nimi může dojet i volební komise.

Rodiče tím pádem zase mohli nerušeně trhat, sbírat, krájet a sušit. V poslední době se k ovoci přidaly ještě houby, které ve velkém začaly růst přímo na zahradě. Zdánlivě zemský ráj to na pohled, ale ve skutečnosti přírodní peklo.

 

Minulý týden tatínek v potu tváře očistil poslední várku hub a ve chvíli, kdy si hadrem utíral u vrátek ruce, šla kolem cizí paní a podala mu bleděmodrou obálku. Tatínek, který hůř slyší, jí pěkně poděkoval. Byl hodně překvapený, protože kolem projde někdo jednou, maximálně dvakrát za rok. Hned tu novinu běžel zvěstovat mamince.

„Představ si, že tu byla nějaká paní a říkala, že mi nese obálku na houby. Tak jsem je tam dal, ale všechno se do ní nevejde. Vůbec nechápu, jak mohla vědět, že jsem je teď dodělal,“ divil se.

Babička se na něj podezíravě koukla, vyndala houby z obálky a povídá: „To je ale obálka na volby!“

Takže přátelé, až i vy budete mít doma tu svou bleděmodrou obálku, nezapomeňte ji použít, ale dejte pozor, protože tentokrát to opravdu není na houby!

 

Vygenerováno AI (první pokus, když jsem zadala heslo bleděmodrá obálka a houba)

 

Všechny fotografie Alena Velková, pokud není uvedeno jinak

Úvodní fotografie vytvořena pomocí AI