Od chvíle, kdy jsem se v první třídě naučil číst, tak jsem hodně četl. A příliš si nevybíral. Pravda, v prvních letech převládaly v mém repertoáru pohádky, a kupodivu i verneovky. Postupně jsem ale svůj literární obzor rozšiřoval. A hodně rozšiřoval.

V průběhu dalšího života prošly mýma rukama tisíce knih. Žádný žánr jsem ale neupřednostnil. Četl jsem úplně vše. Včetně Knihy o manželství amerických manželů Stoneových, kterou jsem četl asi v deseti letech a které jsem vůbec nerozuměl. Moje čtení byla úplná čtenářská inflace.

V současnosti jsem výrazně zvolnil. Především ve čtení beletrie. Číst jsem však nepřestal. Soustřeďuji se spíše na knihy odborné, jak historické, tak i na žurnalistický žánr – fejetony, nejrůznější úvahy, životní příběhy, literární eseje, humorná zamyšlení, aforismy, citáty a další. To vše je literatura, která mě láká, která mě zajímá a v tomto smyslu se snažím být aktivní i ve své literární tvorbě.

Robert Fulghum, Karel Čapek, Jan Skácel, Paulo Coelho a další. To jsou autoři, kteří mě zajímají svými pestrými tématy, způsobem jejich zpracování a také jejich stylistickou úrovní. Jejich tvorba vnáší do mého života inspiraci, chuť psát a vnímat i témata, o kterých si někdo může myslet, že nejsou vůbec zajímavá. Knihy těchto autorů jsou pro mne až jakousi tvůrčí školou. Na druhé straně si uvědomuji, že těžko někdy dosáhnu kvalit svých autorských vzorů. Jsem realista.

Až si někdy myslím, že nahrazuji kvalitu kvantitou. Jak z toho ven? Co je vlastně pro mne prioritní? V podzimu svého života se však jen těžko doberu k nějaké větší změně. Myšlenka římského filozofa Senecy – co nezmůže rozum, často vyléčí čas – je sice racionální, ale právě tolik toho času už nemám. A obávám se, že by se mnoho nestalo, i kdybych ten čas ještě měl. Existují totiž určité limity. Tvůrčí limity. Jsem si vědom svých možností.

Díky tomu, že život nebývá obvykle příliš fádní, že občas mění svou podobu, nabízí nám, jak na stříbrném podnose, mnoho zajímavých témat. A ty, člověče, se snaž je podchytit, zpracovat a dát jim vhodnou tvář a myšlenku, která se s  realitou nemusí často vůbec shodovat. Je to nápad a ty si ho zpracuj, jak uznáš za vhodné. Výše uvedení autoři toto uměli perfektně. Proto je rád čtu.

Často až pracně klopýtám po tajemných literárních cestách. Ale chodím po nich rád a mám radost z každé své vydané knihy. Takže, kvantita versus kvalita? Takhle vůbec nepřemýšlím. Píši, či lépe řečeno, snažím se psát a mít radost z každého, patřičně umístěného slova, které může potencionálního čtenáře nějak oslovit.

 

Křest knihy

Domácí oslava

 

* * *