Byl to panovník – rytíř, neohrožený vojevůdce, který bez váhání vedl těžkou jízdu do bitev i na válečné výpravy. Byl to vládce, o jehož bohatství se vyprávělo daleko za hranicemi. Menší tělesný vzrůst mu nebránil konat velké činy.

Současníci nazývali Přemysla Otakara II. pro jeho moc, bohatství i štědrost „králem železným a zlatým“. Ve střední Evropě byl český panovník téměř ideálním ztělesněním typu krále – rytíře.

Druhorozený Přemysl byl původně určen k církevní dráze. Svému otci, který se k němu nedokázal přiblížit, se postupně odcizil.

Svatba + Rakousko

R. 1246 vymřel po meči rakouský a štýrský panovnický rod Babenberků. Mladý Přemysl byl rakouskými pány vyhlédnut za nového vévodu s podmínkou, že se ožení se sestrou posledního Babenberka – Markétou. Ta však byla ještě starší než Přemyslův otec Václav I. Přesto se konala svatba.

Markéta žila v ponižujícím postavení vedle Přemysla, musela si zvyknout na jeho nevěru a lhostejnost k ní. Manželství zůstalo bezdětné a bylo provázeno skandály. Ze vztahu s rakouskou šlechtičnou Anežkou Panceřík měl Přemysl tři nelegitimní děti. Po dlouhotrvajících komplikacích došlo roku 1260 konečně k rozluce, avšak Přemysl Otakar si rakouskou oblast udržel i po rozvodu.

Tento politický akt pohoršil uherského krále Bélu, který usiloval o Rakousy a vyvrcholil bitvou u Kressenbrunnu r. 1260, v níž Přemysl zvítězil. Vítězstvím v bitvě získal nejen Štýrsko, ale i ruku krásné Kunhuty, vnučky uherského panovníka.

Druhé manželství

Mírové smlouvy posílil Přemyslův sňatek s Bélovou vnučkou Kunhutou, poté co bylo jeho předchozí manželství rozvedeno. V r. 1261 se Přemysl nechal korunovat českým králem.

Pětadvacetiletá vláda

Přemyslova vláda je dobou zakládání královských měst, dal postavit řadu významných královských hradů, např. Bezděz. Založil klášter Trnová Koruna /dnes Zlatá koruna/, neboť dostal od francouzského krále vzácnou relikvii – kousek trnové koruny Spasitelovy. Velmi nákladná politika byla umožněna rozmachem těžby stříbra.

Marně vztahoval Přemysl ruku po koruně krále Svaté říše římské. Německá knížata zabránila jeho zvolení římským králem a r. 1273 svěřila toto důstojenství málo známému hraběti Rudolfovi Habsburskému. Rudolf Habsburský (jako římský císař Rudolf I.) dává r. 1274 Přemysla do říšské klatby. Řada českých šlechticů přechází do opozice vůči svému králi. Přemysl volí kapitulaci. Musel se vzdát vlády v alpských zemích ve prospěch Rudolfa I.

R. 1276 se ve Vídni smířil s Rudolfem Habsburským. Rudolf však přiměl svého soka, aby se vzdal Rakous, Štýrska, Korutan, Kraňska i Chebska. Mohl si ponechat pouze Čechy a Moravu, které přijal od Rudolfa v léno.

Římskému panovníkovi se podařilo Přemyslovu moc oslabit. Přemysl se musel vzdát alpských zemí, ale nepřestával myslet na odvetu.

Bitva na Moravském poli

Přemysl se odhodlal k ofenzívě, která skončila bitvou na Moravském poli /26.8.1278/. Přemysl zde nachází smrt a s ním i 12 000 vojáků.

On sám, poté, co pod ním padne kůň, je vláčen na laně, okraden o drahocenný oděv a ubodán 17 ranami. Jeho nahou mrtvolu, zbrocenou prachem a krví přikázal císař odvézt do Vídně a nabalzamovat.

Tělo zabitého českého krále, nabalzamované a veřejně vystavované ve Vídni, bylo pohřbeno až po uplynutí klatby r. 1279 ve Znojmě. Teprve r. 1296 byly královy ostatky převezeny do pražského kláštera na Františku a r. 1373 uloženy v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.

Český stát po jeho smrti procházel obdobím hlubokého úpadku.

 

 

 

Zdroje:

Karel Březina: Stručné dějiny českého království

Jiří Pernes: Evropské dějiny v datech

J. Čechura a spol.: Lexikon českých panovnických dynastií

J. Čornej a spol.: Panovníci českých zemí

Petr Čornej: Dějiny českých zemí