Valentýn? Co to jako je? Já vám teda něco povím. Valentýna jsem neslavila nikdy, protože nebyli lidi.

Dokud jsem byla vdaná za pana Zajíce, tak to byl jeden velkej adrenalin s neblahým průběhem a dramatickým závěrem. Na slavení nějakýho svátku zamilovaných nebyl čas a nebyl ani důvod. S panem Zajícem jsme byli zamilovaní kdysi dávno, a to nám rychle vyprchalo.

Je hezký být zamilovaná, to jo. Jenže to má taky svoje nevýhody. Holka se zamiluje a je jako trdlo. Nevidí, neslyší, myslí jen na toho svýho, a chce být pořád s ním. Ta prvotní zamilovanost naštěstí nevydrží dlouho, protože je to situace nanejvýš vyčerpávající. Průměr necelý rok, plus mínus. To mám jednak vyzkoušený, a jednak vygůglený. V případě, že jste takhle zamilovaní, tak to má celkem opodstatnění slavit Valentýna. Patří to k motýlím křídlům kolem žaludku, k bezesným nocím a touze být se svým miláčkem imrvére. Takže pak lze podarovat svou lásku nějakou tou kytkou, srdcem, plyšákem, šperkem, flaškou, prostě čímkoliv, a obchodníci si mnou ruce. Lze taky jít na bezva večeři a posléze se odebrat na lože, kde svou zamilovanost stvrdíte vášní.

Ovšem pokud nejste takhle prvotně zamilovaní, je podle mě zbytečný podporovat byznys kolem svátku, i když…kytka a večeře není zas tak špatnej nápad, o vášni na loži ani nemluvím. Jenže proč zrovna na svatýho Valetnýna, to fakt netuším.

Kdyby mi v obchodech neustále necpali pod nos všechny ty ptákoviny a slogany a výzvy ke koupi pozornosti pro miláčka, po svátku zamilovaných bych ani nevzdechla.

Rozhodla jsem se, že se budu mít ráda, a to dodržuju, aspoň se o to snažím. Jsem totiž sama se sebou od rána do večera, od večera do rána, celej život, a tak jsem se naučila to se sebou vydržet. Vážit si sebe sama, odpouštět si, dbát o své blaho a vyrovnat se s tím, jaká jsem. Nebylo to vždycky samozřejmé; zapomínala jsem sama na sebe a pan Zajíc mě často utvrzoval v tom, že nestojím za zlámanou grešli.

Tak. Valentýn je mi fuk, a jestli jsem malinko zamilovaná, tak to může být jedno zase Valentýnovi. No… kdyby mi náhodou někdo dal kytku, nebo pozval na večeři, tak se neurazím, to zase ne. Ovšem Valentýn s tím nemá nic společnýho, to mi věřte. Rok má přece 365 dnů a jen jeden den patří Valentýnovi. Tak z toho nedělejme záležitost a mějme se rádi furt. Tedy pokud to jen trochu jde.

 

 

(Psáno 14. 2. 2020)