Ženě ke štěstěně – dě, tě, ně
6. 11. 2025Stačí k přeměně boty zděděné?
Tlačí děsně těsně, tělesně,
až svírám obě pěstě,
spěšně a nechtěně na fotu zvěčněné.
Přívětivě vypadáš běžně,
občas přetíženě, někdy znuděně.
Či snivě pěkně toužíš po růži někde pěstěné?
Ale věcně - vždyť většině ke štěstěně stačí štěně
ženě něžně svěřené.
Tato báseň mně v hlavě „vypučela“ v souvislosti s článkem Oldřicha Čepelky „Zase hezky česky“ a komentářích k němu (www.i60.cz/clanek/detail/37434/zase-hezky-cesky). Kromě samohlásky Ě jsem ji „vyzdobil“ dalším množstvím háčků u souhlásek. Snahou bylo, aby působila jemně a hravě. Její jazykově zvukomalebný název si hraje se slovními tvary ze samotné básně. Prostě je to taková „háčková básnička“. Snad se zalíbí… A když jsem se tak zamotal do těch háčků, přemýšlel jsem, zda-li opravdu existuje slovo obsahující 4x Ě. A našel jsem trochu složité slovo využitelné asi jen v poezii: zvěčněněně – v normální mluvě „něco, co bylo zvěčněno vícekrát“. A pro milovníky tajemství jsem ještě do básně zabudoval jednu výměnku (o výměnkách jsem psal na www.i60.cz/clanek/detail/37082/hrajeme-si-s-cestinou-vymenky-na-pokracovani, ale tato tam uvedena nebyla), která jemnost a hravost básně otáčí do hodně drsné reality. Tak hledejte a hádejte!