Ačkoli jsem už dosáhla seniorského věku, nesbírám hrníčky, nepletu ponožky ani neholduji vaření. Ráda vytvářím koláže, chodím na výstavy, pravidelně cvičím, a hlavně mě moc baví cestování. Jedním z míst, kam se ráda vracím, je Madeira.

Mám jí prochozenou křížem krážem, nahoru i dolu.  A přestože jsem tam byla už po osmé, o milencích z Machica jsem, stejně asi jako vy, nikdy neslyšela. Ani v samotném Machicu, malém městečku ukrytém na východě ostrova, jsem ještě nebyla. Až letos. Při procházce jeho uličkami jsem narazila na nenápadnou kapli jménem Capela dos Milagres - Kaple zázraků, k níž se pojí legenda hodná filmového zpracování.

   

Foto 6.10.2025 – Pohled na zátoku Machico z Pico do Facho, v pozadí letiště CR7, poloha kaple označena šipkou

 Start, to je pohoda, ale přistání na Madeiře bývá občas pěkný adrenalin.

Příběh, který vám chci vyprávět, se údajně odehrál v roce 1346, tedy už sedmdesát tři let před objevením Madeiry portugalskými mořeplavci.

Bylo, nebylo…

V Anglii, za vlády krále Eduarda III., žila v urozené rodině dívka jménem Anne d’Arfet, která se zamilovala do mladíka nižšího původu – Roberta Machima. Jejich rodiny ale nerovnému svazku nepřály, a proto se milenci rozhodli utéct… Jedné noci v Bristolu tajně nastoupili na loď směřující do Francie nebo snad do Španělska. Doufali, že za nekonečným oceánem je už nikdy nikdo nenajde a oni tam najdou svobodu. Jenže jejich plány na svatbu a krásný společný život zhatila prudká bouře.

Loď zmítaná vlnami ztratila směr, a když se vichr po několika dnech konečně utišil, podařilo se posádce s poničenou lodí přistát u neznámého, zcela opuštěného ostrova daleko v Atlantiku.

Záchrana? Kdepak. Anne byla po prožitých hrůzách na lodi tak vyčerpaná a nemocná, že brzy zemřela. Robert ji pohřbil pod stromem na břehu oceánu a zůstal u ní, dokud nezemřel také. Na dřevěný kříž nad jejím hrobem prý ještě stihnul vyrýt jejich jména.

Z posádky lodi přežilo jen několik námořníků. Ti byli později zachráněni - patrně zajati a odvezeni do severní Afriky, kde svůj příběh vyprávěli dál. Zpráva o zeleném ostrově plném dřeva, Ilha da Madeira, se nakonec dostala až k portugalskému princi Jindřichu Mořeplavci, který zorganizoval objevitelskou výpravu. Ale když roku 1419 k Madeiře dorazili na lodích jeho mořeplavci João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira, našli zde už jen vybledlý kříž s nápisem „Machi…“

Na památku milenců pojmenovali zátoku Machico.

Mapka Madeiry s vyznačením Machica vytvořena pomocí AI

Kaple zázraků

Nad hrobem Anne a Roberta byla po objevení ostrova sloužena první mše. O rok později zde vyrostla Kaple Kristova, z níž se později stala Capela do Senhor dos Milagres – Kaple Pána zázraků nebo jen Kaple zázraků.

A o jaký zázrak šlo? Pro pokračování příběhu musíme přeskočit skoro čtyři staletí.

Je rok 1803 a nad Machicem se zatáhla obloha. Prudké deště proměnily údolí v rozbouřenou řeku, která se valila městem. Voda lámala stromy, ničila domy a pobořila i Kristovu kapli, z níž odnesla vzácnou sochu Krista na kříži.

Podle legendy tento kříž nalezla o tři dny později americká galéra, která připlouvala od Funchalu, města ležícího na západě ostrova. Těžký kříž se prý zázračně vznášel na mořské hladině. Posádka ho vylovila a chtěla pokračovat dál ve své cestě, ale vítr náhle ustal a loď se nemohla pohnout z místa. Po nějaké době začalo foukat opačným směrem. Kapitán to považoval za boží znamení, rozhodl se vrátit a odevzdat kříž do funchalské katedrály, kde kříž zůstal deset let. Na své původní místo se vrátil - na malé bárce, v doprovodu rybářů a loděk ozdobených květinami - až po opravě kaple v roce 1813. Ve chvíli, kdy lodě vpluly do zátoky, se v Machicu samovolně rozezněly kostelní zvony. Lidé to vnímali jako zázrak, znamení, že je Kristus zpět, aby je znovu chránil. Tak vzniklo jméno - Kaple Pána zázraků.

 

Obvyklé umístění Kříže v Kapli zázraků, foto www.cultura.madeira.gov.pt

Festa do Senhor dos Milagres

Na památku těchto událostí se v Machicu koná ve dnech 8. a 9. října největší náboženská slavnost města - Svátek Pána zázraků - Festa do Senhor dos Milagres. Jejím vyvrcholením je procesí, v jehož čele jede alegorický vůz v podobě bárky tažené rybáři. Na palubě se v průhledné schránce veze vzácný kříž. Během obřadu je zhasnuto veřejné osvětlení a město ozařuje jen světlo svící v rukou věřících.

Foto 6.10.2025 – Kaple zázraků se připravuje na slavnost, u vchodu jsou černé boxy na dlouhé hořící svíce

Foto 6.10.2025 – Kříž je sejmut a nachystán v průsvitné ochranné schránce, (označeno šipkou)

Alegorický vůz s křížem opouští 8. října Kapli zázraků, projíždí ulicemi města a směřuje do hlavního kostela. Po mši následujícího dne se koná další procesí – tentokrát v opačném směru – a kříž se slavnostně vrací zpět do své kaple.

 

Alegorický vůz s křížem projíždí ulicemi města, foto www.cultura.madeira.gov.pt (nedalo se vyfotit)

Dodnes se říká, že když se po bouři utiší vítr a nad oceánem se rozzáří měsíc, vlny šeptají jména obou milenců. Při troše štěstí je možné zaslechnout i ozvěnu zvonů, které se kdysi v Machicu rozezněly samy od sebe.

Tak takhle nějak to možná všechno bylo. Nebo úplně jinak. Věrohodných pramenů je málo, ale turisté potřebují silný příběh, a tak proč jim ho nedat, že?

P.S. Madeira má ještě jinou legendu - a tou je CR7. Prý přináší štěstí, tak jsem raději nenechala nic náhodě a věřte, že ho určitě budu mít. 

 

Foto z 10.10.2025, Socha CR7 ve Funchalu

 

Foto z 10.10.2025 Jan Velek

(Pro zájemce odkaz na můj předchozí článek o Madeiře: www.i60.cz/clanek/detail/29424/canyoning)

Zdroje:

Úvodní foto vytvořeno pomocí AI, ostatní fotografie Alena Velková, pokud není uvedeno jinak

Lignea - průvodce Madeira, 2023

www.visitmachico.com

www.cultura.madeira.gov.pt

www.cantinhodamadeira.pt

Gomes Eanes de Zurara – Crónica da Guiné (1453)

Crónica da Descoberta da Madeira (anonymní text z 15. stol.),

Gaspar Frutuoso – Saudades da Terra (16. stol.)