Někde jsem četl, že politika se dnes začíná stávat byznysem a dělá se na manažerské úrovni.  Může to třeba vypadat takto.  „Jsem byznysmen a mám pro vás kšeft“. Vy mi dáte při volbách hlas a já, když budu potom vládnout, vám přidám na důchodech (samozřejmě nikoliv z mých miliard). To je přece férové! Je jich skoro 3 miliony, k volbám chodí a vítězství mám v kapse. Do mého rozhodování mi, ale nebudou kecat, budu si dělat, co chci a jak se mi to hodí. Své jste dostali. Je to úžasný marketingový tah. Chápu, lidé se chtějí mít lépe, mít více prostředků na život, který se nám krátí. Co přijde potom, mi může být jedno. Už tu nebudu. Jenže naši děti, vnuci a pravnuci ano. Vím, že má slova se mnohým nebudou líbit, ani mě. Prostě tak to je.

Kdo má peníze chce většinou i moc. Může to být z mnoha důvodů. Například, aby jim stát nebrzdil podnikání přehnanou ochranou životního prostředí, způsob rozdělování státního rozpočtu, výše daní, DPH, státní zakázky, beztrestnost, když něco vyvedu a mnoho dalších důvodů.  Kdo chce vládnout, musí dát lidem „chléb a hry“. To věděli již ve starém Římě.  Jak to bude podle mě v budoucnu? Narodil jsem se jako optimista, žiji jako optimista a zemřu jako optimista. Tady to nevidím dobře. Veškerou moc uchvátí mocenské elity spojené s velkým kapitálem. Nadnárodní monopoly.  Napříč celou zemí. Samozřejmě nějaké drobky musíme nechat i pro lidi, aby se nebouřili a nedělali revoluce. Zajistíme jim levné bydlení. Nějaké nové „králikárny“. Jídlo bude levné. Unifikované. Jako granule pro zvířata. Bude výživné, obohacené vitaminy, antioxidanty, léčivy a dalšími složkami prospěšnými pro lidské zdraví. Postavíme hřiště, kde budou lidi sportovat, kulturní domy, kde se budou bavit. Kdo si hraje a baví, nezlobí. Budete se mít lépe s jednou podmínkou, nebudete nám do ničeho kecat. My přece víme, co je pro vás nejlepší. My známe, jak zacházet s přírodou, kam zemi směřovat (tam, kde nám budou plynout největší zisky). My si pro sebe postavíme satelitní překrásná města, s ostrahou, aby nás ti méně důležití nerušili.

Tak to tedy ne. Mýlíte se. My plebejci nejsme hloupí. Z nás se rodili římští císaři, nikoliv z aristokratů, kteří časem zdegenerovali.  Tam je zdravá krev. Vždy z lidu povstane nějaký genius, který jim v tom zabrání. Takže nakonec budu odpočívat v pokoji. Nebudu se obávat o osud mých potomků.