Po půlroční pauze se zase vracím k příběhům o Martě a její rodině. Jde o volné pokračování, které je vždy zaměřené na nějaké téma a je spojené s hlavní postavou Martou. Pŕedcházející příběhy můžete najít na mém profilu.

 

Jednotvárnost ubíhajících letních dní přerušilo jednoho dne vyzvánění mobilu. Martě přišlo divné, proč jí najednou volá Marie, kterou znala jen zběžně ze cvičení pro seniory. A ještě divnější bylo, že se s ní Marie chtěla co nejdříve sejít. Marta neměla důvod jí nevyhovět. Hned další den potkaly v centru města v jedné kavárně. Marie na ní měla velkou prosbu. Její manžel náhle vážně onemocněl, a tak nepřipadá v úvahu, že by začátkem září odjela s ostatními seniorkami na Rhodos na týdenní na týdenní pobyt se cvičením. Naléhavě potřebovala sehnat někoho, kdo by jel místo ní. Marta o této akci věděla, ale v době, kdy se tento společný pobyt domlouval, měla zcela jiné starosti. Teď byla nabídkou překvapená, vzala si den na rozmyšlenou.

Petrovo zranění i jeho nemoc výrazně zasáhly do života celé rodiny. Kdyby to Marta nezažila na své vlastní kůži, těžko by si něco takového uměla představit. Petr po návratu z nemocnice nebyl schopen vyjít po schodech do podkroví, kde s Martou bydleli, a tak se postupně zabydlel v prostoru sauny, která byla dobře přistupná z přízemí. A za ním se postupně stěhovalo další vybavení. Pohodlné posezení pro návštěvy, které za ním často chodily. Pořádná televize, aby mohl dobře sledovat filmy na velké obrazovce či si promítat fotografie. Malý, ale universální stůl s pohodlnou židlí. Jednoho dne se tu objevil i přerostlý fíkus, který původně překážel v obývacím pokoji. A nebyl to jen nábytek! U Petra se střídali jak členové rodiny, tak i jeho kamarádi a známí. Buď něco potřebovali, nebo ho jen chtěli povzbudit či potěšit svou pozorností. A tak se postupně a nenápadně stal původní prostor sauny jakýmsi středobodem celého rodinného domu.

Zpočátku Marta vnímala tyto změny pozitivně. Věděla, že pro Petrovo uzdravování je fyzická i psychická pohoda velmi důležitá. Snažila se přizpůsobovat situaci, která tu vznikla. Po nějaké době si však uvědomila, že se jí Petr víc a víc odcizuje. Dřív společně trávili hodně času. Doma, ve firmě, na zahradě i na chatě, při fotografování či na výletech. Teď u něj v každou denní dobu někdo je nebo Petr s někým komunikuje. A všechno se zdá být důležitější než ona. Zpočátku mu zkoušela naznačovat, co jí vadí. Petr to ale příliš nevnímal. Později spíš ze zoufalství utrousila občas nějakou tu ironickou poznámku. Ani to nevyvolalo žádnou reakci. Když se jí podařilo vymyslet nějakou vhodnou společnou aktivitu, Petr vždy našel důvod, jak ji odmítnout. Jednoho dne se ho zeptala přímo, proč s ní odmítá kamkoliv jít. Snažil se z toho vtipně vykroutit, ale nakonec jí to řekl na rovinu. Prý by se před lidmi styděla za takového pajdavého dědka! Připadalo jí to absurdní. Marně mu to vymlouvala. Odmítal i jakékoliv návrhy na společnou dovolenou. S tím, že ho koncem srpna čekají lázně.

Když jí tohle všechno proběhlo hlavou, bylo jí jasné, že doma svému muži rozhodně chybět nebude. Petr má být v tomto termínu v lázních. Ani peníze naštěstí řešit nemusí. Možná právě proto si ji Marie vytipovala! Bydlení s Evou, která vede lekce cvičení, by jí také nevadilo. Eva jí byla vždy sympatická. Oceňovala její poctivý přístup ke cvičení i snahu, aby každé cvičení bylo zajímavé a hlavně přínosné. Ani na Rhodosu ještě nikdy nebyla. Něco málo si o něm vygooglila. I hotel, kde měly bydlet a jeho okolí vypadalo přijatelně. V dosahu byly dokonce tři pláže, tak snad nehrozí žádný stereotyp. Tak proč by vlastně neměla jet? Kvůli tomu věčně haštěřivému ženskému kolektivu?

Marii svým kladným rozhodnutím rozhodně potěšila. Viditelně jí spadl kámen ze srdce. Radostnému lichocení, že bude mít u holek autoritu a určitě na ně trochu dohlédne, nevěnovala pozornost. Bylo třeba co nejdřive vyřídit naplánovanou záměnu s cestovkou. Zašly společně do obchodního centra, kde měla cestovní kancelář svůj obchodní koutek. Jejich požadavek na výměnu účastníka zájezdu byl na mladou zástupkyni cestovní kanceláře trochu nad její síly. Po několika telefonátech a zmateném bloudění v počítači to však nakonec nějak zvládla. Marta slíbila, že zašle Marii peníze obratem na účet a popřála jí i jejímu manželovi hodně trpělivosti a sil. A pak se v koutku duše začínala těšit na nový zážitek.

***

V den odletu pršelo už od rána. Marta s povdechem vyměnila připravené cestovní oblečení za teplejší variantu. Domluvila se s Evou, že pojedou na letiště jedním autem, a tak jí nejdříve vyzvedla doma. V dobré náladě a s dostatečným časovým předstihem dorazily na regionální letiště. Odbavení proběhlo rychle a bez problémů. To je výhoda malých letišť. Nikde žádné fronty nervózních pasažérů a navíc přívětivý personál. Usadily se s kávou u stolku v hale, aby dobře viděly na nově přicházející. Skupina žen u kolem stolku se postupně rozrůstala. A opakovaně se probíralo, proč s nimi nemohla jet Marie. Panovala dobrá nálada, taková směs těšení se na nové zážitky a mírná nervozita z nadcházejícího letu.

Když se otevřela brána k jejich letadlu a první cestující se začali stavět do fronty, Eva jí podstrčila seznam účastnic zájezdu s doporučením, aby si je odškrtala. Bylo jí to divné, proč by to měla dělat, ale nebyl čas se vyptávat. Neznala ani všechny ženy jménem, bylo na čase seznámit se. Fronta se plynule pohybovala kupředu, ale jedna žena z jejich skupiny stále chyběla. Její spolubydlící Milena ji konečně dohnala po telefonu, aby zjistila, co všichni tušili. Parťačka se zdržela na cestě na letiště a neví, zda se jí podaří dorazit včas. Milena začala trochu hysterčit a odmítala bez Renaty odletět. Nakonec před vraty zůstala jen ona a Marta s Evou. Eva ji přesvědčovala, ať si nekazí dovolenou a letí s nimi. Marta prosila obsluhu u brány, ať ještě pár minut počkají. Renata nakonec dorazila přesně v poslední minutě. Na rozdíl od nich byla usměvavá a v pohodě. Ani jedno omluvné slůvko neutrousila. Marta se zklidnila, až když se letadlo vzneslo do výšky.

Na letišti v Rhodosu se pro změnu jedna dvojice z jejich výpravy nedostavila k autobusu. Řidič komunikoval anglicky dost špatně, ale Marta pochopila, že nechce odjet dřív, než budou kompletní. Následovalo hledání kontaktů na chybějící ženy a zmatené volání. Po dlouhé době se je podařilo vypátrat. Seděly na kufrech na recepci hotelu, kam nepatřily. Nebyly schopné se nějak o sebe postarat. Martě se podařilo po krkolomné domluvě přesvědčit řidiče autobusu, že už nemusí čekat a může vyrazit na cestu k hotelu. Autobus z letiště odjel skoro s dvouhodinovým zpožděním, do hotelu se dostali až před půlnocí. Personál na ně čekal s pozdní večeří, servíroval ji na spoře osvětlené terase u restaurace. Následovaly zmatky s ubytováním, málokdo z jejich skupiny byl schopný se na recepci domluvit. Chyběla tu delegátka, která jela vyzvednout ty dvě zbloudilé ovečky. A tak Marta a ještě jedna žena pomáhaly s komunikací. Do svého pokoje se s Evou dostaly dlouho po půlnoci. Obě padly únavou rovnou do postele. Marta usnula skoro okamžitě. Eviny tiché úvahy o tom, že bude možná na organizaci této rozmanité skupiny žen lepší než Marie, už naštěstí neslyšela.

***

Probudil ji zvědavý paprsek slunce, který se na její tvář dostal skulinou mezi zataženými závěsy. Trvalo jí pár vteřin, než si uvědomila, kde vlastně je. Eva ještě spala, ale ona se cítila docela svěží. Opatrně a zvědavě se vyplížila na balkón. Poprvé viděla areál za světla. Kolem hotelu se rozkládal upravený park, za tmavým kopcem na východě vycházelo slunce. A nalevo za úzkou hradbou stromů tušila moře. Posadila se do křesílka, uvolnila se a zhluboka se nadechla. Netušila, jak dlouho tu seděla, než se objevila Eva. Dokonce už byla připravená jít na snídani.

“Měla by ses taky obléknout. Dnes ráno sice ještě necvičíme, ale snídaně začíná v osm a v devět máme tu organizační schůzku.”
“S delegátkou?” zeptala se Marta, když vstávala z křesla.
Eva na ni chvíli zírala, ale pak překvapivě řekla: “Ne, s tebou. Ty jsi tady místo Marie, a ta vždycky všechny společné aktivity organizovala. Já mám na starost jen vlastní cvičení, o ostatní se vždycky starala Marie.”
“Ale mně Marie nic takového neřekla!” vyskočila Marta z křesílka.
“Opravdu se nezmínila? Holky jsou zvyklé, že jim všechno zařídila a naservírovala rovnou pod nos. Včera jsi viděla, jak byly nemožné na recepci. Neumí anglicky ani pár základních slov.”
“Opravdu o ničem takovém se mnou nemluvila. To bych si to pořádně rozmyslela! A navíc jsem jí zaplatila plnou cenu pobytu.”
“No, děvčata jí něco platily navíc za ty lekce cvičení. Ale nevím přesně kolik. Z toho ona pak zaplatí mně.”
“To chceš říct, že já nemám zaplacené cvičení?” zvýšila Marta hlas. “Nakonec chodit na ty lekce nemusím. A hned zavolám Marii, aby mi to vysvětlila.” sahala po mobilu.
“Víš co? Trochu se zklidni a přemýšlej. Včera jsi o ničem nevěděla a Marii jsi na letišti perfektně zastoupila. Anglicky se dobře domluvíš a máš u ženských respekt. Tak si to nekaz! Určitě to v pohodě zvládneš. A pokud bude potřeba, pomůžu ti.”
“Asi máš pravdu. Ale ženským to řeknu a budu si to dělat po svém. A s Marií si po návratu stejně promluvím.” dala se Marta neochotně na ústup. Měla už hlad a potřebovala pořádnou snídani.

Do restaurace dorazily právě včas. Dříve příchozí děvčata se už stačila dostat do sporu s personálem. Snažila se pospojovat malé stoly, aby vytvořila jeden velký pro celou skupinu. Bohužel bez dovolení. Martě a Evě se poměrně rychle podařilo přesvědčit tu nejaktivnější skupinku, aby respektovala řád restaurace. Po snídani se všechny přesunuly na zastíněnou terasu, aby mohly sedět pohromadě a pokračovaly organizační schůzkou. Eva si vzala slovo jako první a seznámila je s tím, kdy a kde se bude cvičit. Kupodivu už stihla zajít na pláž a vybrat vhodné místo. V podvečer před šestou tam půjdou poprvé společně, aby nikdo zbytečně nebloudil.

Pak přišla na řadu Marta. Snažila se všem diplomaticky vysvětlit, že se do této role dostala pouhým nedorozumněním. Chtěla jen vyhovět Marii a na poslední chvíli jela místo ní. Bude se snažit pomáhat s tím, co bude nezbytně nutné. Třeba zkusí vyřešit s personálem jejich společné sezení u jídla. Pokud bude zájem o nějaký společný výlet, může ho zorganizovat. Kdo má problém s připojením na wifi, může se na ni po schůzce obrátit. Může pomoci i s instalací překladače na mobil. Stačí se domluvit během snídaně či večeře. Současně však navrhla, aby se pokusili řešit vlastními silami případné problémy s ubytováním či ostatními službami hotelu. I ona je tu na dovolené a chtěla by si ji užívat stejně jako ony. Během své řeči zaregistrovala pár výrazných pohledů v některých skupinkách, ale nikdo nic nahlas neřekl. Třeba to půjde docela snadno, zadoufala v duchu.

***

Nakonec pobyt probíhal lépe, než Marta po prvních zkušenostech čekala. Podařilo se jí domluvit s personálem, aby mohly jíst společně u jednoho velkého stolu. Byl v jiné části restaurace, ale vešly se k němu pohodlně všechny. Měly to sice o pár kroků dál k nabídce jídla, ale mohly se bavit bez obav, že by někoho rušily. Sešly se většinou u snídaně a u večeře, protože cvičení probihalo těsně předtím. Přes den měly skupinky svůj vlastní program. Někdo vydržel skoro celý den na pláži, protože teploty byly teď v září už snesitelné a moře příjemně teplé. Jiná skupina radši posedávala u bazénu, protože ve venkovním baru bylo k dispozici po celý den občerstvení. Pár nadšenkyň si občas zahrálo tenis nebo volejbal. Po večeři se obvykle téměř všechny sešly u plážového baru, kde bylo příjemné posezení, občas i nějaká ta hudební produkce.

Koncem týdne se vyrazily na večerní výlet do hlavního města Rhodos. Po prohlídce staré části města s příjemnou průvodkyní vzniklo pár zájmových skupinek, které se rozprchly po městě. Marta s Evou se přidaly k Soně a Ivě, které to tady trochu znaly a měly namířeno na dobrou řeckou večeři do jedné z restaurací. Strávily pohodový večer a zamířily na místo srazu. Většina žen už tu byla, ale jedna z účastnic výletu seděla na schodech jakéhosi domu, v předklonu a s obličejem pokřiveným bolestí. Martu v první chvíli napadlo, že na vině bude asi větší množství vypitého alkoholu. Obě ženy, které trávily večer s ní, to však vyvracely. Prý měla jen jedno malé pivo po vydatné večeři. Asi po hodině si prý začala stěžovat, že je jí těžko od žaludku. A později se k tomu přidaly i bolestivé záchvaty. Marta naštěstí zastihla jejich delegátku na telefonu. Ta po krátké konzultaci rozhodla, že je nutné ji dostat k lékaři. Projednala to i s řidičem, a tak autobus se všemi zamířil do nejbližší nemocnice. Martu s naříkající ženou vysadil u budovy, kde byla pohotovost, s ostatními odjel do hotelu.

Na pohotovosti problém brzy identifikovali jako žlučníkový záchvat a podali jí léky proti bolesti. Martě čekající na chodbě oznámili, že si ji tam ženu nechají minimálně do druhého dne. Marta pak proklimbala nějakou tu hodinu na tvrdé nemocniční lavičce. Delegátka ji vyzvedla až dlouho po půlnoci a odvezla do hotelu. Při vzpomínce na rychlou jízdu nočním Rhodosem se Martě ještě dnes ježí chlupy!

 

 

Našlo by se ještě pár dalších drobných incidentů. Nečekaná a velká pobřežní vlna srazila jednu z žen právě vystupujících z moře na kolena. Voda se jí přelila se jí přes hlavu a trochu s ní smýkala po břehu. Několik lidí okamžitě vyrazilo na pomoc, ale plavčík byl nejrychlejší. Hbitě ji vytáhl z vody, a když vykuckala všechnu vodu a trochu se vzpamatovala, ošetřil jí obě rozbitá kolena. Jindy zase jednu plavkyni žahla do nohy medúza. S křikem vylítla z vody a držela se za lýtko. Plavčík jí poradil, aby si místo třela jemně pískem. Pak chvíli zkoumavě sledoval hladinu a vyvěsil žlutou vlajku. Pak zase jedna z žen začala pohřešovat svůj mobilní telefon. Do jeho hledání se postupně zapojila celá skupina. Ženy v rojnici pročesaly pláž kousek po kousku, ale marně. Nakonec byl mobil náhodou objeven číšníkem z plážového baru. Bylo mu totiž divné, že se občas ozývá odněkud zvonění mobilu, i když byl bar prázdný. Po chvilce hledání ho našel ve škvíře jednoho polstrovaného křesla.

Marta poctivě chodila na ranní i podvečerní cvičení. A k tomu intenzivně plavala v moři. Našla dokonce dvě spřízněně duše, které vyrážely na delší plavecké trasy s ní. Třetí den pobytu se ale cítila tak unavená, že ráno nechtěla ani vstát z postele. Eva jí naordinovala půldenní odpočinek s vysvětlením, že to s tou aktivitou prostě hodně přepískla. Dokonce jí přinesla ovoce od snídaně až k posteli. A opět měla pravdu, odpoledne už byla Marta zase fit. Eva si  postupně svým chováním a jednáním získávala její důvěru. Marta obdivovala i její znalosti a zkušenosti z oblasti fyzioterapie, které se projevovaly nejen při cvičení. Ochotně vyslechla každého, který se s ní přišel poradit. Nakonec se jí svěřila i Marta. Probraly spolu nejen Petrův úraz a jeho následky, ale Marta přiznala i problémy v jejich vzájemném vztahu.  

***

Při zpátečním letu si Marta v duchu prožitý týden rekapitulovala. Musela si přiznat, že se jí moc zamlouval. I přes ty drobné povinnosti, které měla jaksi navíc. Nakonec jí tak moc času nezabraly. A pár žen jí dokonce při posledním večerním posedávání v baru u bazénu přišlo poděkovat. I Renata, kvůli které strávila kousek jedné noci na nemocniční lavičce. Měla příležitost lépe poznat ženy, se kterými dříve chodívala jen do cvičení. A někdy i jejich osudy. A ony se zase více seznámily s ní. Nejvíce si však cenila toho, že poznala blíže Evu. Stala se pro ní autoritou, kterou ve svém životě asi potŕebuje.