Dům U Kamenného zvonu jsem zde přestavil přibližně před rokem. Tehdy v něm probíhala výstava fotografií světoznámého amerického fotografa Bruce Webera (viz www.i60.cz/clanek/detail/35412/fotografie-bruce-webera-v-dome-u-kamenneho-zvonu/).

Aktuálně od 14. listopadu 2025 zde probíhá výstava pod názvem Dvojník. Na fasádě Domu zve na výstavu pod anglickým názvem The Double reprodukce loňského obrazu Adama Štecha Žena s telefonem (ukázky z vystavených děl jsou na obrázcích za článkem).

Téma dvojníka zaměstnává lidskou mysl již od dávných dob starověku, kdy býval dvojník ztotožňován s duší člověka nebo zůstával zástupcem zemřelého na zemi a byl tak zárukou nesmrtelnosti. V lidových vyprávěních a pohádkách se pak setkání s vlastním dvojníkem stává předzvěstí blížící se smrti a spatřit sebe sama tak začalo být považováno za zlé znamení. Zásadní pro vytvoření fenoménu dvojníka, jak na něj pohlížíme dnes, byl romantismus 19. století a postava doppelgängera – zdvojeného, často zlovolného já. K nejčastějším příčinám rozdvojení osobnosti patří souboj dobra a zla. Zkrátka dvojníci lidstvo fascinují už po staletí. V literatuře, filmu i výtvarném umění se vrací stále dokola, jako zlé znamení, rozpolcené alter ego. Již mnohem dříve před nástupem vesměs negativního obrazu dvojníka však existoval duchovní dvojník vnímaný starověkými kulturami naopak jako postava ochranitelská. Výstava ukazuje na pestrém výběru výtvarných děl více než stovku českých i zahraničních autorů z období 20. století a současnosti s vybranými přesahy do staršího umění, jak se motiv dvojnictví proměňoval od starověkých mýtů až po současné technologie. Zaměřuje se na několik vybraných okruhů – Víra v dvojníka, Rozdvojenost a mnohočetnost osobnosti, Alter ego, Zrcadlo, Stín a Digitální dvojník.

Několik mých osobních postřehů z výstavy a komentářů k obrázkům za článkem následuje.

Na úvodním obrázku k článku je dílo Jiřího Černického První sériově vyráběná schizofrenie. I když schizofrenie není rozdvojení osobnosti, ale psychotické onemocnění se zhoršeným vnímáním reality, jelikož slovo schizo- znamená „štěpit“, jsou na výstavě i další díla na toto téma – bronzový Schizoid od Michala Cimbaly resp. Rozpolcenost od Jiřího Sopka. Portrét Dostojevského od Františka Foltýna je olejomalba z roku 1922, která byla zařazena na výstavu zjevně proto, že jedno z děl Fjodora Michajloviče Dostojevského se nazývá Dvojník a že se spisovatel zaměřoval zejména na psychologii zločinců, prostitutek, revolucionářů či jedinců s nějakou duševní poruchou, přičemž on sám trpěl epilepsií. Další zajímavostí je, že toto dílo na výstavu zapůjčila R2G Art Foundation patřící do skupiny R2G miliardáře Oldřicha Šlemra, jednoho ze tří společníků, kteří koupili z zrekonstruovali někdejší hotel InterContinental a v dubnu 2025 ho otevřeli pod novým názvem Fairmont Golden Prague (podrobně jsem na i60 o tom psal – viz www.i60.cz/clanek/detail/36348/dalsi-obnoveny-luxusni-hotel-na-praze-1-fairmont-golden-prague/). Tato nadace na výstavu zapůjčila ještě olejomalbu Spící hoch od Jana Zrzavého z roku 1912. Od Jana Zrzavého je vystavena ještě kresba uhlem Šílenec z roku 1918 (zapůjčila Moravská galerie v Brně). Vystavená olejomalba Portrét Jana Zrzavého z roku 1912 je od Bohumila Kubišty (zapůjčilo Muzeum umění Olomouc).

Další ukázky jsou již od současných žijících autorů. Temné stránky lidské podstaty a zlo v podobě těl bez tváří degradovaných na organickou hmotu bez vlastní vůle je podstatou souboru menších děl Noční výkřiky od Daniela Pešty. Mimochodem Daniel Pešta až do konce března 2026 vystavuje svá „psychotická“ díla v Muzeu Montanelli, které jsem na i60 rovněž v minulosti představil (viz www.i60.cz/clanek/detail/36065/tajemne-mumo-v-prazske-nerudove-ulici a https://museummontanelli.com/daniel-pesta-who-why/). Adama Štěcha jsem již zmiňoval – vystavena jsou jeho díla Žena s telefonem (2024) a Houellebecq (2025). Michal Houellebecq je francouzský spisovatel narozený na ostrově Réunion (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Michel_Houellebecq). Bohatý přehled děl Adama Štecha s vyobrazeními lze nalézt na odkazu https://adamstech.art. Od Marka Škubala, který měl na začátku roku 2025 samostatnou výstavu v Centru současného umění DOX (i o této výstavě jsem na i60 psal – viz www.i60.cz/clanek/detail/35829/nejen-prometheus-ale-i-cervi-v-holesovickem-centru-dox), je vystavena skulptura Nemesis z patinované sádry. Od Viktora Pivovarova je vystavena olejomalba Syn Narcise, od dvojice David Böhm & Jiří Franta kombinovanou technikou provedené dílo Of Course z cyklu Double Trouble (2024). Zahraničí je zastoupeno sítotiskem na papíře Pyramida od Yue Minjuna (2001). Mne ještě zaujala prostorová expozice bez popisku (asi je od Arona Demetze).

A pokud čtenáře tyto ukázky z výstavy neuspokojí, další si může prohlédnout na odkazech https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/vystava-dvojnik-ghmp-praha/r~067c9236c09311f09af20cc47ab5f122/, www.kudyznudy.cz/akce/dvojnik-v-galerii-hlavniho-mesta-prahy a www.ghmp.cz/vystavy/dvojnik/. Na posledním odkazu je uveden též abecední seznam všech vystavujících umělců:

Jiří Baštýř, Josef Bolf, David Böhm, Michal Cimala, Tomáš Císařovský, Ladislav Čarný, Jiří Černický, Jakub Čuška, Jiří David, Aron Demetz, Jaroslav Diviš, Milena Dopitová, Lucia Dovičáková, František Drtikol, Tereza Eisnerová, Ondřej Filípek, Vinzenz Fischer, František Foltýn, Andros Foros, Jana P Francová, Jiří Franta, Gregor Gaida, Martin Gerboc, Alexander Hackensmied, Matouš Háša, Siegfried Herz, Lumír Hladík, Kryštof Hošek, Iveta Horváthová, Martin Janecký, Věra Janoušková, Jakub Janovský, Tomáš Jetela, Svatopluk Klimeš, Vladimír Kokolia, Jan Konůpek, Vladimír Kordoš, Čestmír Krátký, Bohumil Kubišta, František Kupka, Filip Kůrka, Otakar Lenhart, Abbé Libanský, Helena Lukášová, Dora Maar, Christopher Makos, Ján Mančuška, Emila Medková, Bjørn Melhus, Georges Méliès, Štěpán Mikulenka, Yue Minjun, Hussein Moussa, Martin Mulač, Karolína Netolická, Petr Nikl, Victor Obsatz, Petra Oriešková, Petr Pavlík, Marilena Pelosi, Daniel Pešta, Jiří Petrbok, Ivan Pinkava, Viktor Pivovarov, Barbara Probst, Man Ray, Hans Richter, Paolo Mussat Sartor, Jan Slanina, Jiří Sopko, Adéla Součková, Ladislav Svoboda, David Strauzz, Jiří Surůvka, Adriena Šimotová, Marek Škubal, Adam Štech, Richard Štipl, František Štorm, Petr Štembera, Jan Švankmajer, Tomáš Švéda, Hugo Táborský, TEA, Mark Ther, Benedikt Tolar, Josef Anton Trčka, Lubomír Typlt, Josef Váchal, Jitka Válová, Květa Válová, Tomáš Vaněk, Tereza Vlčková, Andy Warhol, Vladislav Zabel, Ladislav Zívr, Jan Zrzavý.

Výstava Dvojník probíhá do 5. dubna 2026 a je otevřena od úterý do neděle od 10 do 20 hodin (GHMP Zvon, Staroměstské náměstí 13, Praha). Vstupné je 200 Kč plné / dospělí, 90 Kč snížené / žáci a studenti 11–26 let, senioři 65+, zdarma ji mají držitelé karty ICOM a AMG, žáci uměleckých a uměnovědných škol s výtvarným zaměřením (ZŠ, ZUŠ, SŠ, VOŠ a VŠ) a jejich pedagogové, pracovníci galerií a muzeí ČR, členové Uměleckohistorické společnosti v českých zemích (UHS), AICA, po předložení průkazu, pracovníci Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a členové Asociace výtvarných pedagogů, držitelé průkazu ZTP nebo ZTP/P, průvodce držitele průkazu ZTP/P. Slevu 20 % (z plného vstupného) mohou uplatnit vlastníci vstupenky z divadla Minor, z Divadla v Dlouhé, držitelé karty Lítačka, zaměstnanci Městské policie Praha

O historie Domu U Kamenného zvonu se lze dočíst na odkazu https://prague.eu/cs/objevujte/galerie-hlavniho-mesta-prahy-dum-u-kamenneho-zvonu/.

Fotogalerie