V životě každého člověka je jistě mnoho krásného. Něco trvá kratší dobu, něco déle, někdy to jsou jen prchavé okamžiky. Ale i v tom nejlepším období se občas objeví stíny. Proto je těžké některou životní etapu označit jako nejlepší. Moc ráda vzpomínám na prázdniny v malé vesničce u Příbrami. O těch už jsem ale článek napsala. Prožila jsem krásné roky se svým, loni zesnulým, přítelem. Při přečtení tématu této soutěže se mi nejdříve vybavilo studium na Pedagogické fakultě UK. Tak vám o něm něco napíšu.

Když jsem se musela na konci studia na libeňském gymnáziu rozhodnout, co dál, bylo mi jasné, že chci studovat jazyky. Ruštinu a němčinu. Pomýšlela jsem na filozofickou fakultu. Ovšem maminka se domnívala, že bych se na ni nedostala. I, zvyklá neodmlouvat, jsem ji poslechla. I když jsem věděla, že nechci učit. A nelitovala jsem. Prožila jsem zde krásné čtyři roky. Nevadilo mi ani dojíždění do Brandýsa nad Labem.

Studium jazyků mě naprosto pohltilo. Ne tak disciplíny pedagogické, marxistická filozofie a politická ekonomie. Dodnes cítím to nadšení, s nímž jsem poslouchala vyučující morfologie, syntaxe, lexikologie a fonetiky. Morfologii (zjednodušeně gramatiku) jsem už trochu uměla – jinak by mě na fakultu nepřijali. Ale tolik nového, co jsem se dozvěděla! Z teorie i praxe. A fonetika! Netušila jsem, že něco takového existuje. Naše skupinová učitelka, němčinářka, mi říkala: „Vy pište, to je bez chyby, ale nemluvte, to se nedá poslouchat“. Po roce výuky pod vedením jí a druhého vyučujícího, po mamince Němce, jsem se naučila velmi dobrou výslovnost. Stejně tak v ruštině, na kterou jsme měli mj. rodilého Rusa. Literatura mi tolik nešla. Mám špatnou paměť na příběhy. Přečtu knihu a za pár týdnů nevím, o čem byla. Ale objevila jsem krásu bohaté ruské literatury.

Pracovala jsem na Katedře rusistiky a neslovanských jazyků v Praze jako pomocná vědecká síla. Ruštináři mě často brali s sebou na pivo do blízké hospody.

Na začátku čtvrtého ročníku jsme se museli rozhodnout, o čem budeme psát diplomovou práci. K mému překvapení za mnou přišel obávaný učitel ruské morfologie s nabídkou, jestli bych ji chtěla psát u něho. Někoho potřeboval a nikdo se mu nehlásil. S radostí jsem ji přijala. Téma: Nepočitatelná substantiva a způsoby singularizace. (To je například, že mrkev v češtině se dá počítat na kusy, zatímco морковь v ruštině je hromadná, jako třeba v češtině kamení. Počitatelná je морковка.) Na katedře jsem měla k dispozici knihovnu a psací stroj s ruskou klávesnicí. Celou diplomku jsem napsala v ruštině. Pan docent Oliverius chtěl, abych po absolvování fakulty v tématu dále pokračovala. Bohužel zanedlouho nato ve svých padesáti dvou letech zemřel.

Na fakultě jsem zažívala i jiné radosti. Byli jsme celkem prima studijní kruh. Který se dělil na pražské a kolejáky. Během studia jsme absolvovali několik pobytů v NDR a v SSSR. V NDR jsme byli tři týdny v půvabné Postupimi. Jeden z našich výletů byl do Berlína. Zde jsme navštívili mj. Pergamonmuseum. Krása antických památek na mě hluboce zapůsobila. V SSSR jsme bydleli tři týdny v Moskvě a týden v Leningradu. Vystáli jsme frontu do mauzolea na Lenina. Obdivovali jsme obrazy v Treťjakovské galerii. Navštívili jsme historický Suzdal a Zagorsk. V Leningradu na mě zapůsobil Piskarjovský památný hřbitov s muzeem blokády, v němž k vystaveným fotografiím z obléhání města zněla Šostakovičova Leningradská symfonie. Moc se mi líbila Petropavlovská pevnost a Admiralita. Úžasná je Ermitáž a Petrodvorce poblíž města.

Kurz branné výchovy jsme absolvovali ve Starých Splavech u Máchova jezera. Nezapomenutelnými zážitky pro mě byly sešup na kole z Bezdězu a projížďka na loďce po jezeře.

O prázdninách jsem jezdila s kamarádkou na tábory s výukou ruštiny – do Tábora a na Doubravku u Chotěboře. Učily jsme dvě hodiny dopoledne a hodinu odpoledne – formou hry. Jinak jsme měly volno. Hodně jsme se naučily od rodilých mluvčích.

Po ukončení studia jsem přijala nabídku práce v Ústavu sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství, který byl součástí fakulty. Na fakultě jsem zůstala až do odchodu do důchodu. Pouze ústav změnil několikrát své zaměření a název.