Jak já nesnáším loučení. Včera odjela dcera s rodinou, smutek umocnil Advent i blížící se Vánoce. Koncert v klimkovických lázních, posezení s kamarádkou u kávičky, postěžování si na naše drahé polovičky ulevily stesku. Doma mě čekal  sálajicí krb, horký čaj a muž, můj. Jistota, že jsme na všechno dva, že láska ač jiná je, je, trvá, mě přenesly do pohody. To vše se odrazilo nad ránem v nových veršich. Vám všem "íčkařům" přeji pohodu a ať se máte vždy kam vracet...

DVA OSUDY 

Žijeme spolu,
vedle sebe,
desítky let.
Dva osudy,
dvě srdce.
Dnes přání,
představy,
touhy se míjí.
Dny častěji
falešně zní,
otázek přibývá,
zůstat, setrvat,
zády k sobě
se obrátit, jít.
Prý podzim života,
jiná podoba lásky.
Prý...

Aďka, pondělí 1.prosince 2025

Po koncertu píšu a věnuju Evě.