Před Vánocemi nejde útokům na naši peněženku formou reklamy uniknout. Chrlí to na nás televize, rozhlas, noviny i módní časopisy. V mobilu a v počítači si  zprávu kvůli vnucovaným nabídkám nemůžete v klidu přečíst. Mě nebude nikdo nařizovat, zda mám být šťastný a veselý. Starejte se laskavě o sebe. Vytáčí mě to. Stejně jako průběžné slogany obchodních řetězců „Milujeme Česko“. Mají přitom rádi pouze  naše utržené peníze, které následně jako zisky vyvádějí do zahraničí.

Vánoce mám rád, ale nikoliv z důvodu, že se to obecně má. Líbí se mi atmosféra vyzdobených měst a vsí, zkrášlených domovů. Vůně svíček a jehličí. Vychutnávám si  punč, který srkám v mrazu spolu se svou rodinou, kamarády a  známými. Ale i s cizími lidmi. Těším se, že mé dárky udělají radost i na ty, které dostanu. Na ně si nepůjčujeme. Nemusí to být drahé mobily, stačí zajímavá kniha za několik stovek. Jako rodina jsme skromní a vnoučata nejsou rozežraná. Potěšilo mě, že přijede i dcera ze Sýrie, kde působí v misi a syn z Prahy. V ústech se mi sbíhají  sliny na vánoční cukroví, které upekly mé ženy. Tchyně, žena a patnáctileté vnučky. Nejsou jako od Pohlreicha za 3500/kg, ale podle mě chutnají stejně.

Nemusím, předvánoční shony,  tlačenice v obchodech a MHD a stres. Nehroutím se z toho,  jako to  bylo popsáno v článku na našem webu. Rád to strpím. Patří to k tomuto období a přijímám to jako své neúspěchy. Vánoce zato stojí.

Po svátcích si prodlužujeme tuto atmosféru. Vyrážíme na týdenní pobyt na hory, celá širší rodina.  Do Karlovy Studánky, kde je nejčistší vzduch v ČR. Léčil si tam zhulené plíce Václav Havel a točila se tam známá komedie „S tebou mě baví svět“.  Vedle penzionu je vlek, kde budou lyžovat děti a vnoučata. Já vezmu běžky a hurá na Praděd. Tam je vždy sníh. Žena s matkou od snachy se budou procházet zasněženými cestičkami v okolí a skončí ve výtečné lázeňské cukrárně. Večery budeme trávit společně. Také Nový rok zde přivítáme.