Do Jihlavy, neboli ,poněmecku' Iglau, jak se zde stále říká, zajíždím čas od času. Je to nejenom naše vysočinské krajské město, ale má i bohatou historii, mnoho krásných památek a tajemnou minulost. Před Vánocemi zde bývají i pěkné adventní trhy. Původně jsem si myslela, že dám na íčko jen pár fotografií, ale stala jsem se (nechtíc) svědkem jedné situace, z níž se možná vyklube malý před/vánoční zázrak. 

Procházku jsem začala u Brány Matky Boží (vlevo), poslední dochované brány z původních pěti, jež tvořily opevnění města. V současnosti slouží jako vyhlídková věž. Před branou je umístěn světelný ježek (jako i na mnoha dalších místech), kterého má Jihlava ve znaku. Název města - Jihlava (německy Iglau, latinsky Iglavia) - je odvozen od stejnojmenné řeky. Původ názvu řeky Igulaha (ježový potok) není jasný, ale pravděpodobně jej vymysleli Langobardi, kteří žili u jejího soutoku s Dyjí. 

Poté mé kroky zamířily do parku Gustava Mahlera (v pozadí věž evangelického kostela apoštola Pavla, pojmenovaného podle Paula Sperata a postaveného v letech 1875 až 1878). Naprosto mne ohromila interaktivní světelná instalace v podobě hudebních nástrojů a doprovodná hudba Mahlerových symfonií.

Vlevo vstup do Mahlerova parku, vpravo další vyhlídková věž tamtéž, zpřístupněná v roce 2010

Jihlavskými ulicemi, ozdobenými letos tisícemi nových světýlek na pouličních závěsech a mnoha dalšími dekoracemi (více ve fotogalerii) jsem se dostala na hlavní Masarykovo náměstí.

Jak už jsem zmínila výše, motiv jihlavského znaku, ježka, se letos poprvé objevil i na sloupech veřejného osvětlení. V pozadí vlevo bývalý kostel jezuitského řádu (postaven v letech 1683 až 1689). Díky dobré akustice chrámového prostoru a kvalitním varhanům se v kostele sv. Ignáce z Loyoly často pořádají koncerty duchovní hudby. Vpravo za vánočním stromem budova jihlavské radnice.

Slaměný betlém, vyhlídkové kolo i jízda prohlídkového vláčku patří k dalším "tahákům" jihlavských adventních dnů. Nechybí ani stánky s rozmanitým zbožím nebo dobrotami, ať už to jsou langoše, jitrnice, lívanečky apod. (foto v galerii). Já neodolala poctivé jihočeské cmundě a voňavému svařáku, na cestu domů si pak koupila bramborové spirálky :-))

Krásnou jihlavskou tradicí je Ježíškova pošta a zvonička přání (vpravo). Jsou i v jiných městech, ale zde je mi to nějak nejbližší. Jak jsem se přesvědčila na vlastní oči, přání Ježíškovi neposílají pouze malé děti. Než jsem si připravila fotoaparát, navštívila Ježíškovu nebeskou kancelář (vlevo) již dospělá slečna. Napsala své přání, zvonečkem dala znamení andílkům a s hodně smutnýma očima odešla ... S mnohem veselejším výrazem (vpravo) si zazvonil budoucí mladý muž :-) Další fotografie v galerii.

Na pravé straně obchodního domu Prior je postaveno velké vyhřívané iglú, zvenku hlídané světelnými ledními medvědy a tučňáky

Během dne se na velké plátno promítají krátké pohádky pro děti, v podvečerních hodinách je připraven živý program. Nechybí stánek s občerstvením, lavice, židličky a stolky. A právě zde jsem zažila ten malý zázrak .... Vešla jsem dovnitř za účelem odchycení nějaké pěkné fotografie a nepozorována jsem se stala svědkem rozhovoru dvou lidí, muže a ženy. Ona se zaujetím sledovala animovanou pohádku na plátně a v očích se jí leskly slzy. Myslela jsem, že zmíněný pán patří k ní, protože o ni projevoval starost. Paní mu sdělovala, že doma nemá televizi, žije sama, a proto si předvánoční atmosféru přišla užít alespoň na trhy ... Pán jí odvětil, že je také sám ... a začali si spolu povídat ... To už jsem se pomalu a hlavně potichu vyplížila ven. Zaprvé není slušné poslouchat cizí hovory a zadruhé ... moje romantická dušička si mohla začít spřádat příběh o dvou osamělých srdcích, která by si mohla možná porozumět ... Kdy jindy by se měly dít zázraky, když ne o Vánocích?  

Kruhové kluziště ve tvaru velkého adventního svícnu je na Masarykově náměstí zdarma přístupné denně až do 2. února příštího roku. Bruslení doprovází vánoční hudba a každou neděli se na tomto obřím adventním svícnu rozsvítí jedna svíčka.

Ještě jsem se vydala na procházku jihlavskými parkány (více foto v galerii) a stále přemýšlela nad neplánovaným setkáním dvou osamělých lidí v kýčovitém plastovém iglú, jehož jsem se stala bezděčným svědkem. Ať už to dopadne jakkoli, moc bych přála všem osamělým lidem, aby překonali svou nechuť k podobným akcím a nezůstávali sedět doma. I kdyby nešlo o nic více, než jenom prosté popovídání .... 

Fotogalerie