Někdy se tak stane. Na našem předvánočním setkání v Domě U Minuty jsem se konečně osobně seznámila s Míšou Příbovou. A když jsme si povídaly, přišla řeč i na patronku Paříže sv. Jenovéfu. Její oblíbenkyni. A já Michaele slíbila, že o ní napíšu. Jenovéfa slaví 3. ledna, takže je čas. Míšo, pro tebe...

V originále se jmenovala se Geneviève. Zastavila nájezd Attily, zvaného Bič Boží. Taky zachránila své město před hladem, když je o pár roků později obléhali Frankové. Přes to všechno ji po staletích smetla francouzská revoluce. I když už tehdy - za zásluhy o město - byla patronkou Paříže. Při té příležitosti prišla o svůj kostel a hrob. Za dobré skutky se často platí. Jak vidno, ani u svatých to není jinak...

                       "Svatá Geneviève pase své ovečky", 1821, obraz Élisabeth Vigée Le Brun                        (Wikimedia Commons)

Svatá Jenovéfa. Narodila se roku 422 v Nanterre. Od dětství byla velmi pracovitá. Pomáhala doma, pásla ovce, spřádala vlnu a tkala. A byla horlivou křesťankou. Když jí zemřeli rodiče, odešla do Paříže, protože měla volání. Bylo jí jen patnáct let. Navázala na to, co doma dělala odmalička - hlásala víru a křesťanskou lásku. Modlila se a prosila ostatní, aby i oni více věřili a modlitbou děkovali Bohu. Pořád někomu pomáhala a dělala dobré skutky. Lidé si toho ale moc nevážili. Spíš Geneviève považovali za obtížnou bláznivou  vizionářku.

Názorový veletoč nastal,  když se k Paříži blížil Attila s hordami svých Hunů. Naštěstí měla Jenovéfa konkrétní vidění, jak se z prekérní situace dostat. Svolala pařížské ženy a s nimi se tak usilovně vytvale modlila a postila, až obávaný Bič Boží  Paříž minul a vydal se směrem na Orléans.

Od té doby byla Jenovéfa místní celebritou. Takže, když Paříž obléhal franský král Childerich I. a všichni tam hladověli, zase pomohla. Sama samotinká se vydala na loďce po Seině. Všichni už Geneviève znali, a tak pro ni nebyl problém vyprosit u venkovského lidu jedenáct lodí plně naložených obilím. A pak dokonce přesvědčila Childericha, aby propustil všechny zajatce.

Svatá Jenovéfa byla také velkou ctitelkou sv. Diviše. Pařížského biskupa a mučedníka, kterého pohanští Galové sťali roku 286. A tenhle svatý Denis si od té doby nosí vlastní hlavu před sebou. A všichni ho tak sochají a malují. A Jenovéfa tomuhle budoucímu spolupatronovi Paříže založila kapli. Na místě, kde podle legendy Denis padl a konečně vypustil duši. Poté, co z místa vlastní popravy odkráčel s vlastni hlavou v podpaží. Na trase dlouhé cca 6 km prošel tehdejší vesnicí Monmartre a dál cestou, která se dnes jmenuje Rue des Martyrs.  Ulice Mučedníků. Nakonec odevzdal svou hlavu zbožné ženě a zhroutil se.  A právě tady, nad kaplí, kterou Jenovéfa založila, vyrostl po staletích historicky první gotický chrám - Saint-Denis.

 

Typické zobrazení sv. Denise/Diviše.  Socha ze 13. století v bamberské katedrále

Geneviève, když přišel její čas, zemřela v poměrně požehnaném věku. Na tu dobu. Stalo se tak 3. ledna roku 502 nebo 512. Přesně se neví. Pohřbili ji v kostele sv. Petra a Pavla, který byl později přestavěn a vysvěcen na chrám sv. Geneviève.

Kult svaté Jenovéfy rostl a rostl. Když roku 1130 kosil Pařížany mor,  lidé vyzvedli její ostatky a v prosebném zoufalství s nimi šli městem. Přišel zázrak. Mor ustoupil a nemocní se začali uzdravovat. A tak papež Inocenc II. nedlouho poté nařídil, aby byla památka sv. Jenovéfy každoročně slavena. Tak se i stalo.

Když po dalších stovkách let přišla francouzská revoluce, bylo rázem po vděčnosti. A tak byl roku 1791 v masovém šílenstvi chrám sv. Jenovéfy poničen a její ostatky spáleny. Místo posledního odpočinku patronky Paříže bylo zplanýrováno a přestavěno. Na Panthéon.  Prostě revoluce...

Do zapomnění ale Geneviève nikdy neupadla. Ve víru dalších historických událostí jí zůstal pařížský lid vždycky vděčný. To málo, co zbylo z jejích ostatků, bylo uloženo (spolu s pozůstatky původního sarkofágu) do skleněné rakve  v kostele St. Etienne-du-Mont. Kousek od Panthéonu. Jenovéfa má také nádhernou sochu v Notre-Dame. A v Panthéonu, který byl vlastně jeji zkázou, jsou nástěnné malby s výjevy ze života světice. 

 

Náhrobek Jenovéfy v kostele St-Etienne-du-Mont  (Rytina, Le Mond Illustré 1873)

Sv. Jenovéfa je také patronkou žen, pastýřek a pastýřů, vinařů, kloboučníků,  pomáhá proti válce, suchu, moru, horečce a při očních nemocech.  Bývá zobrazována jako panna s andělem a knihou, jako pastýřka s beránky, se dvěma klíči, vřetenem nebo se svíčkou, kterou se jí pokouší zhasit malý ďáblík.

Francouzská Geneviève, česká Jenovéfa, moravská Jenůfa. Světice, která zvítězila nad nevděkem, zlobou a dokonce i revolucí...

 

 

Fakta a přefocené fotografie: ROK SE SVATÝMI, M. Shindler a V. Schauber, Karmelitánské nakladatelství