Mám ráda les

když ke mně tiše promlouvají

koruny borovic svým vrzajícím hlasem

to vítr se s nimi dá do řeči

a rozhýbá je

a ony se k sobě choulí

naklání se jedna ke druhé

srnky vyrušeny vyběhnou

ztrácí se z dohledu

jako milenci co se vzdálí od lidí

s touhou být jen spolu.