Nikdy jsem si na tohle skoro povinné veselení nepotrpěla, dokonce jsem si na Silvestra dobrovolně brala službu v dobách, kdy jsem pracovala ve zpravodajství ČT.

A hádejte, kde budu poslední den roku 2025! V našem divadle, a za peníze! Jo! My totiž hrajeme na Silvestra hned dvakrát – v 15 hodin a pak ještě v hodin 19; budu uvaděčkou a inspektorkou hlediště po obě představení.

Protože je celosvětovým zvykem se  na Silvestra veselit, bude i v našem divadle veselo, neboť vězte, že se diváctvo ocitne s rodinou Durrellových na ostrově Korfu. Ptáci, zvířata a moji příbuzní se ten divadelní kus jmenuje a sečtělý divák jistě pozná, že je hra napsaná podle slavné knihy slavného spisovatele Geralda Durrella O mé rodině a jiné zvířeně.

Knihy Geralda Durrella mě doprovází celý život, a tak nějak jsem předpokládala, že je zná prostě každý. A představte si, že ne! Hrajeme i pro školy a minule se mě ptala jedna učitelka, o čem ta hra je. Když jsem jí to prozradila, pravila, že toho autora nezná… podivila jsem se, a ona odvětila, že sice učí literaturu, ale že zná především (a to zdůraznila) autory české…  upřímně… bylo mi líto učitelky i jejích studentů a já jen doufám, že představení vzbudilo v češtinářce touhu rozšířit si svoje literární obzory i za hranice české kotliny.

Každopádně se na letošního Silvestra v našem divadle moc těším a vřele tento způsob oslavy konce roku doporučuji všem, co se nechtějí nudit u televize.

Přeji milým čtenářům jakož i všem íčkařům klidný a nadějný rok 2026.