Když nastal lednový "vlčí úplněk", byl krásný, sníh ve světle měsíce jiskřil a vše kolem vypadalo tajemně. Obvykle mi úplněk nevadí, ale tentokrát jsem měla divný sen, naštěstí to nebylo o mně.

Trochu mi připomněl zápletku z filmu "Ženy v pokušení" a taky moudro o tom, že "všechno už tady někdy bylo." A byla jsem ráda, že už jsem tak stará, že mi zřejmě nic takového nehrozí, ale mám dojem, že asi ne dost stará na to, abych se nedožila toho, jak to, o čem  se mi v tom snu zdálo asi skončí. Takže jak to v tom snu bylo?

Po dvou předchozích vztazích se staršími muži si za tři roky poté, co opustila po úrazu svého manžela, pořídila několik krátkodobých vztahů. Když odcházela, křičela, že má život před sebou a "takhle", tedy s mrzákem, navíc ještě citově upjatým k místu, kde žije a taky k rodičům ona žít nechce a nebude.

No a tak si teď žije jinde a jinak. Už v loňském roce začala sebou na víkendy vozit dva chlapce ze střední školy. A s jedním z nich teď zřejmě žije. Její náctiletá dcerka je mu, samozřejmě doufám, že zatím snad jenom věkově, mnohem blíž než ona. Školu snad už prý loni dokončil a teď už je někde zaměstnaný. No aspoň že tak, jinak by to asi mohl být mnohem hrozivější příběh...

Hlavní hrdince ve filmu "Ženy v pokušení" poradila její matka, života si užívající kdykoli a s kýmkoli, že pokud o ní dvacetiletý chlapec stojí, má do toho jít po hlavě a užít si to, dokud to jde.

Jestli se hrdinka mého snu ptala své matky netuším, to tam nebylo, ale doufám, že si při své inteligenci dobře uvědomuje, že takhle mladému chlapci zákonitě časem dojde, že stejně staří kamarádi mají poněkud jiné zájmy, a to nejenom v nezávazných vztazích s mladými děvčaty. A nebo to tak nebude a čeká je za čas vztah, podobný tomu, co třeba mají Macronovi... Naštěstí oni snad nebudou, na rozdíl od francouzského manželského páru, všem tolik na očích a tedy i pro smích.

No zaplať pánbůh, že jsem se, trochu opocená, vzbudila a snad to byl jen sen. Ale kdoví...