Tahle země není jenom pro mladý
Eva Švankmajerová, Miguel Barceló a další v holešovickém Centru DOX
6. 1. 2026Centrum současného umění DOX vstoupilo do roku 2026 s více zajímavými výstavami. Centrum DOX jsem zde poprvé představil na konci roku 2024 (viz www.i60.cz/clanek/detail/35668/vystavy-v-holesovickem-centru-soucasneho-umeni-dox), ale první jsem nebyl, protože již v květnu 2015 Centrem DOX provedla Vanda Blaškovič (viz www.i60.cz/clanek/detail/11738/tuto-vystavu-musite-videt-dox-praha-vsechno-je-jinak). Poté, co jsem si uhradil roční členství v Klubu přátel DOX (pro seniory pouze za 400 Kč!), podělil jsem se se svými dojmy z prvního využití výhod Klubu, a to z vernisáže výstavy sochaře Marka Škubala pod názvem Prometheus (viz www.i60.cz/clanek/detail/35829/nejen-prometheus-ale-i-cervi-v-holesovickem-centru-dox).
Aktuálně v Centru DOX probíhají výstavy Eva Švankmajerová „Běda obrazu…“ (až do 15. února), což je torzo výroku „Běda obrazu, který potřebuje slovní výklad“, Miguel Barceló a světy slov (do 8. března), David Lynch „Up in Flames“ (až do 8. února) a Joel-Peter Witkin „Rozbitý svět“ (až do 5. dubna). Fotomontáž plakátů na tyto výstavy je v úvodu článku.
Z mého pohledu je bezkonkurenčně emočně nejpůsobivější výstava malířky, básnířky, scénografky, spisovatelky a přední výtvarnice českého surrealistického hnutí Evy Švankmajerové, rozené Dvořákové (1940-2005). Ke vstupu na výstavu zve její vlídná, brýlatá tvář v nadživotní velikosti. Vedle volné tvorby (obrazy, kresby, plastika) je vystavena i její originální keramika, malovaný nábytek a návrhy filmových plakátů.
Eva vystudovala řezbářství na průmyslové škole bytové tvorby a pak scénografii loutkového divadla na DAMU. Zásadní pro ni bylo setkání s Janem Švankmajerem, za něhož se roku 1960 provdala. V roce 1970 spolu vstoupili do surrealistické skupiny, jejíž aktivit se Eva zúčastňovala až do své smrti. Dekoracemi se podílela na celovečerních filmech svého manžela a dále Jiřího Brdečky a Juraje Herze. Spolupracovala též s Laternou magikou.
Celým jejím dílem prostupují traumata z dětství. Jako dvouletou ji totiž rodiče poslali k babičce do Oseku, které měla nahradit ztrátu syna. Babička ale trpěla cyklickými depresemi a tyto pocity přenášela i na malou Evu (další informace viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Švankmajerová a https://dvojka.rozhlas.cz/s-manzelem-byli-jako-siamska-dvojcata-osudove-zeny-eva-svankmajerova-8096540). Tato její traumata jsou vyjádřena ve výstavním plakátu podle jejího obrazu Osamělé zvíře z roku 1977 (zepředu je alkoholik, z profilu, ó běda, ona Eva) a v první části výstavy – viz ukázky dalších tří obrazů za článkem (např. obraz Opice Alki jsou všerodiče, tedy, ó běda, i já Eva). Následuje část Emancipační cyklus, kde Eva ve veselých až legračních obrazech vyjadřuje již ve svých 26 letech svůj poznatek, že emancipace ženy není v této civilizaci možná – viz např. obrazy Zrození Venouše, kde Botticelliho obraz Zrození Venuše pojala jako zrození vousatého chlápka, či Doňa Tadea Arias de Enriquez inspirovaného Franciscem de Goyiou. Na obrazu Návštěva pražských naivistů v pražské galerii jsou zleva doprava zobrazeni herec J. Hlinomaz, H. Rousseau (celník) a ona, Eva. Následují tři ukázky obrazů na téma Rébusy, které upozorňují na nekonečnou marnost slov. Zjevně i proto jsou součástí některých obrazů slovní výklady. Buď jsou přímo součástí obrazů nebo popisků pod nimi, jiné se objevují na cedulích rozvěšených mezi exponáty. To vše je úmysl, sebeironie, jež byla součástí autorčina života. V případě Rébusů jsou popisky navíc stylově otočené vzhůru nohama a některé jsou docela nestandardní, např. obraz 10 za článkem má celý název Vyser se na tu svini, pravila, ale netrvalo to dlouho a celý příběh se dostal až k uším ředitele hotelu. Další část má název Arcimboldeskní princip (skryté obrazy), paranoidní náhled na zobrazování. Po vejití do této místnosti ohromí naproti dveřím instalace Kyvadlo, jáma a naděje k filmu Jana Švankmajera Kyvadlo. Další obrazy jsou na následujících dvou ukázkách za článkem (ve „čtyřobrazí“ Mutus liber dává Eva návod, jak se na obrazy dívat). Další snímek je celkový pohled do místnosti s obrazy na téma Emancipační omyly a erotismus. Ukázky děl jsou Ženský pluk na překážkové dráze, Sekce, Deflorace, Postel a Menstruace, dámská obtíž. Tento poslední erotický obraz vzrušil návštěvníka výstavy Evy v pražském Junior klubu v roce 1985 natolik, že ho rozřízl. Eva tento řez ponechala zakomponovaný do obrazu. Dosavadní ukázky byly olejomalby. V závěru výstavy jsou vystaveny pastely na papíru – viz ukázky Výroba díry a Odlet a Tchoří má panenko, Mučedníci mlaskli. Na výstavě je vše překládáno do angličtiny, ale u tohoto díla se překlad zjevně nepovedl (Firemen’s Balls znamená Hasičské plesy). Na poslední ukázce z výstavy je návrh plakátu k filmu Fero Feniče Džusový román.
Výstavu Barceló a světy slov uspořádalo Centrum DOX společně s Institutem Cervantes v Praze u příležitosti jeho 20. výročí (nedávno jsem do něho zval na výstavu Tango v akvarelech, která stále ještě probíhá – viz www.i60.cz/clanek/detail/37765/tango-v-akvarelech-a-na-hedvabnych-satcich-ve-spanelskem-institutu-v-praze).
Španěl Miquel Barceló (narozen 1957 na Mallorce) je jedním z nejuznávanějších a nejžádanějších výtvarných umělců na současné mezinárodní scéně. Na výstavě jsou představeny jeho obrazy, keramika, akvarely, bronzy, grafika a knihy. Ilustroval např. přední díla klasické světové literatury jako Dantova Božská komedie, Goethův Faust a Kafkova Proměna. V nejvyšším patře věže Centra DOX je vystaven jeho dosud největší obraz Noemova archa, plátno o rozměrech 4 × 6 metrů, a to vůbec poprvé v galerijním prostoru – viz obrázek 23 za článkem následující po výstavním plakátu. Následují ukázky dalších tří vystavených obrazů a akvarely na papíře ze série Kafka. Umělec se prezentuje v Česku vůbec poprvé a osobně se zúčastnil vernisáže své výstavy. Překvapilo mne však, že nikde nebylo zmíněno, že Barceló byl v roce 2001 pověřen děkanem gotické katedrály La Seu v Palmě de Mallorca výzdobou její kaple Nejsvětější svátosti. Na díle pracoval sedm let a kaple se skládá z více než tisíce jednotlivě vypálených keramických kusů – vytesaných, glazovaných a poté znovu sestavených jako prasklá kůra živé země. Zobrazuje zázrak bochníků a ryb, ale zahrnuje také lebky, lišejníkové textury, fosilní otisky a oceánské symboly – viz poslední dva obrázky pořízené během mé cesty v březnu 2025, a odkazy https://elviragonzalez.es/en/chapel-of-the-holy-sacrament-miquel-barcelo/ a https://niafaraway.com/mallorca-miquel-barcelo-and-cathedral-la-seu/.
Instalace výstavy Davida Lynche „Up in Flames“ měla dramatický průběh, neboť Lynch v průběhu jednání o výstavě zemřel (20.1.1946 – 16.1.2025). Přestože se jedná o významného představitele postmoderní kinematografie, Lynch byl též malířem. Na výstavě jsou jeho kresby, fotografie, litografie, akvarely a krátké experimentální i animované filmy – viz čtyři ukázky za výstavním plakátem za článkem. Na mne osobně působila tato výstava emočně přesně opačně než obrazy Evy Švankmajerové, tedy spíše znepokojivě, beznadějně až depresivně.
Výstava amerického fotografa Joel-Peter Witkina „Rozbitý svět“ (narozen 1939) představuje výběr děl z let 2010 až 2025. Jeho práce se často zabývají tématy jako smrt a mrtvoly. Před vstupem na výstavu se vzpíná na stěně dílo Krucifix provedené technikou fotografie na olovu, stejnou jako u mohutné Sfingy při vstupu do sálu. Jeho techniky zahrnují zásahy do negativu, koláž, tónování, škrábání, bělení či tónování tisku, což dokumentuji ukázkami z výstavy za článkem (předposlední čtyři obrázky) – Joelův portrét a Hitler pózuje s Antikristem provedené enkaustikou (na povrch fotografie se nanáší zahřátý včelí vosk, tvaruje se, ryje se do něho nebo se přidávají barvy či zakrývají nebo zvýrazňují části fotografie) či Dvě múzy pomáhají Nietzschemu s rozpomínáním a Picasso v očistci, což jsou kombinace fotografie, koláže a malby. Sám fotograf se vyjádřil: „Chci dělat fotografie, jaké nikdo nikdy nedělal. To je měřítko veškerého umění bez ohledu na médium.“ Poslední fotografie je trochu erotická – má název Bota-penis s tuřínem.
Každopádně všechny výstavy nelze prohlédnout na jeden zátah, a tak opět doporučuji seniorům pořídit si za 400 Kč roční členství v Klubu přátel DOX (jednotlivé vstupné je pro seniora 65+ je 180 Kč). Pak můžete chodit do DOXu volně kdykoliv a navíc dostáváte pozvánky na vernisáže i na jiné akce.
Další zdroje (kromě již uvedených v článku):
www.dox.cz a letáky vydané k výstavám
www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-eva-svankmajerova-dox-vystava-292316
https://cultura.cervantes.es/praga/cs/Miquel-Barceló-y-los-mundos-escritos/179533
https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Lynch
https://en.wikipedia.org/wiki/Joel-Peter_Witkin
