Občas se v okraji trávníku zaleskla zapomenutá zlatá třpytka, našlo se i pár menších, duhových. Všechny ostatní byly vysbírány, aby je pejskové nevyhrabávali.

Psala jsem tehdy dětem: Krásné ráno, posílám vám ho na fotkách a děkuji za včerejší den. Pohoda a vedro, chvílemi rána, z přehřátých balonků se na nás sypou konfety. Kdo chcete, přijďte na oběd, dojíme řízky.

Nakonec jsem dala na stůl i čerstvou pečínku a brambory s libečkem, aby toho bylo dost. Kdo co chcete? Takže řízky a pak trochu té pečínky. Polední vedro se pod party stanem dalo vydržet. A co ještě máš, babi? Dospělí kávu, děti kolu a co takhle zmrzlinový pohár? Pak do bazénu.

Různé dárečky a přání z toho předchozího dne jsem dávno přestěhovala z letní kuchyňky u pergoly na zahrádce, kde jsme slavili, ale stále je tam, již usušená, svatební kytice. Dopoledne byla oslava na Karlštejně, odpoledne, pro ty, co ráno přijet nemohli, u nás doma. A proč jste jeli tak daleko? Já se tenkrát chtěla vdávat jen tak cestou při letním vandru, ale příbuzní by mi to prý neodpustili. A tak byla svatba na hradě s celou rodinou, posezení bylo U Karla IV. Letos v létě jsme měli hostinu U Elišky. U Karla IV., v té původní restauraci, je už dlouho muzeum.

50 let frnklo v dál, to se nikdo nenadál, přednesl svižně náš syn, zněly další básničky a přání, byla legrace.

Obřad na hlavním nádvoří připravily děti a všechno dobře klaplo. Zavřete oči a přeneste se o 50 let zpět, hosté udiveně pohlédli na dceru. Představila oddávajícího - svého muže, svatebčany i svědky, kteří to nečekali, ale brzy se vžili do role. Vzájemně jsme se překvapovali. Co se přesně bude dít, nikdo nevěděl. Každý znal jen kousek scénáře, na kterém se podílel. Kde vzali ty prstýnky, ale hned to manželovi došlo a mrkl na mě. Nálada byla veselá, výborná, všichni se bavili. Tenkrát bylo taky vedro? Bylo, jen o trochu menší než letos.

Letos dokonce bylo doporučeno seniorům ten den nevycházet na slunce a my jsme měli sraz na parkovišti v 10 hodin, odkud jsme se po přivítání vydali vzhůru Karlštejnem ke hradu. Na 12. hodinu už jsme museli být zpět, na hostině. Letos jsme byli přesní, čekala nás ještě akce doma. Pamatuješ, jak nás tenkrát čas nezajímal a prošvihli jsme fotografa? Pamatuju, i všechno další, co život přinesl.

Turisté se na nás usmívali a my na ně, někteří nám blahopřáli a říkali, před kolika lety se tu taky brali. Občas děti prozradily, jak to vlastně je. Užili jsme si pěkně s rodinou a kamarády svatební den, v sobotu 14. 6., na den přesně po padesáti letech.

Perníková kamna, model dárku, v létě v kuchyňce rozkousaly myši, byla voňavá. Ty papírky v nich, peníze, jsme naštěstí vybrali, už jsou zakoupená kamna opravdová a jsou skvělá. Mnoho svatebních dárků jsme dostali, ale myslím, že všichni víme, co je dar největší.

Díky vám všem, bylo a je to super.

 

Poslední soutěž 2025