Kvokání, kvokání,

strašnou nudu zahání,

kvokání, kvokání,

je lék.

 

Někdo má tu potřebu,

ulevit si dopředu,

kvokám si kvokám,

ani nevím sám.

Nevím jak a proč.

 

Ráno vstanu, píšu to.

Jdu na nákup, šup to tam.

Nekoupím a už žaluji.

Unaven vším tím, sedím sám.

Kvokám o tom a kvokám dál.

 

Kvokám jednou s červenými,

proti modrým a zeleným.

A zítra?

To už kvokám se žlutými,

proti všem ostatním.

 

Kvokám si kvokám,

ani nevím sám.

Protože kvokání, jo kvokání,

samotu úspěšně zahání,

Kvokání, kvokání - je lék.