Na konci zimních cest

vždy tichý stojí dům,

podoben nějak otázce,

mraku či zázraku.

 

Jako by strážcem byl

všech lidských toužení,

i v zimě bílá zahrada

zavoní růžemi.

 

Jak byl by ostrovem

v tom šedém moři smutku,

v krbu se topí polínky

z žalu a ze zármutku.

       __ __ __

 

Tak často mívám sen

o domu s kuráží

a klidným spícím psem

na slunném zápraží.