Složení návštěvníků v pavilonu H v Brně tomu odpovídalo, ostatně byli tam i senioři sami bez vnoučat a dokonce přijel celý zájezd připomenout si svoje dětství. Barbie, Ken, Buzz rakeťák...to jsou postavičky dnešních dětí. Krteček, Maxipes Fík, Křemílek a Vochomůrka...to jsou zase hrdinové našich dětských let.

Základní informace. Brno, výstaviště a další si přečtete.

Tak to je on, poprvé se klanící před 60 lety.

Hodilo by se začít u loutkových seniorů. Spejbl a Hurvínek, věřte nebo ne, ale jejich první vystoupení se konalo 2. května 1926, letos tedy slaví 100 let.

Jako jedni z mála dětských postav, mají svoje pomníky.

Třeba v Plzni hned dva.

Fotka jakoby se tematicky nehodila, ale tomuto motoráčku se říkalo Hurvajs, protože byl taky hodně ze dřeva.

Dalším hrdinou mých dětských let je slavný krteček Zdeňka Milera.

Natočil s ním 50 filmů a první se jmenoval, Jak krtek ke kalhotkám přišel, vznikl v roce 1957, kdy prý autor zakopl o krtinec. To mi byly dva roky.

Krťajs je můj nejoblíbenější hrdina a stále se mnou bydlí. Jen vloni mně ti jeho příbuzní přeryli zahradu.

Runcajs se na obrazovce objevil v roce 1967. Spolu s Mankou, Cipískem, lesem Řáholcem a hlasem Karla Högra, vytvořili dokonalý tým. Pohádky byly natolik oblíbené, že vyšly ve slovenštině, polštině, bulharštině, němčině, maďarštině, rumunštině, estonštině...

V Jičíně mají svoje muzeum. Jejich autorem je spisovatel Václav Čtvrtek a vizuální podobu jim vtiskl Radek Pilař.

Vstávat cvičit...a prooooč? Dva králici z klobouku Vladimíra Jiránka nás těší od roku 1979.

Pohádky z mechu a kapradí. Námětem byla stejnojmenná kniha Václava Čtvrtka. Postavy nakreslil Zdeněk Smetana. V hlavní roli mechová chaloupka,

Křemílek, Vochumůrka a Jiřina Bohdalová. Líp už to propojit nešlo. První vystoupení se odehrálo v roce 1968.

Kdopak nám to přifrčel, no jasně, maxipes Fík.

Večerníčkovou premiéru měl 12. prosince 1976. Scénář napsal Rudolf Čechura, namluvil Josef Dvořák, nakreslil Jiří Šalamoun, hudbou orámoval Petr Skoumal. No vidíte, málem bych zapomněl na Áju.

My jsme žáci třetí bééé a bereme na sebééé...Mach a Šebestová, pani Kadrnožková a pes Jonatán, poprvé v roce 1982.

Nenapodobitelná kresba Adolfa Borna a hlas Petra Nárožného. V roce 2008 Divadlo Lampion Kladno uvedlo jevištní podobu seriálu.

Ve výčtu večerníčků nemohou samozřejmě chybět Hrusice a kocour Mikeš. Letos už po 19. proběhne Pochod cestou kocoura Mikeše a Minipochod pohádkové Hrusice, plný zábavy pro děti.

Ladovský hastrman, úplně největší klasika.

o zimě nemluvě.

S Krakonošem se mohl každý vyfotit. Trautenberk, Anče a Kuba mi nějak unikli. Volné příběhy režírovala Věra Jordánová. První z 20 dílů rozsvítil obrazovku roku 1973, poslední v roce 1984.

Příběhy o mašinkách s nejvyšším panem železničářem a kouzelníkem Zababou. Podle knihy Pavla Naumana režíroval Eduard Hofman a namluvil král Miroslav, tedy Vladimír Ráž. Premiéra 25. října 1987.

Pohádky ovčí babičky z roku 1966. Autorkou předlohy byla Dagmar Spanlangová. Bohumil Šiška dodal výtvarné návrhy. Bylo natočeno 13 dílů, všechny černobílé s hlasem Jiřiny Bohdalové.

Štaflík a Špagetka. Seriál vzniknul v roce 1968 a má celkem 39 dílů. Původní název Psí život museli autoři kvůli tehdejší politické atmosféře změnit. Co kdyby si to někdo špatně dosadil.

Dášenka byla natočena na motivy knihy Karla Čapka. Hlas přidal král Kazisvět, tedy Martin Růžek. Kniha vznikla v roce 1933.

Maková panenka, motýl Emanuel a Ibrahím, veverka Barka a krtek Bonifác. Večerníček z roku 1972 podle knihy Václava Čtvrtka, režíroval Václav Bedřich. Hlas propůjčil Vlastimil Brodský.

Byla jednou koťata, z roku 1977. Námět i scénář Ljuba Štíplová, výtvarníkem byl Josef Váňa.

Co se koček týče, o ty u nás nemáme nouzi.

Fragment z pohádky O víle Amálce. Vznikla v roce 1973. Autorem předlohy byl Václav Čtvrtek. Seriál nakreslil a režíroval Václav Bedřich, namluvil Jiří Hrzán.

O človíčkovi. Přestože žije v pravěku, dokáže si mezi prazvířaty najít kamarády. Poprvé jako večerníček od roku 1985. Autoři Pavel a Zdenka Teisingerovi. Scénář zpracoval Josef Lamka.

 Chaloupka na vršku, světnice u Koudelků.

Příběhy mapují cyklus a ročních období.

 Pro děti byly připraveny různá hejblátka, hry, počítačové vymalovánky, stavebnice, a také si mohly vyrobit papírovou večerníčkovou čepici

a nebo si s Martinem a čerty zahrát pekelný mariáš.

K vidění bylo i studio, návštěvníkovi o to víc dojde, jaká je to piplačka.

Na výstavě mi vyhládlo, tak jsem zašel do čínské restaurace

vybrat si něco dobrýho, a pak

už hajdy domů, abych stihnul večerníček.