Foto

Žila a tvořila v osamění

24. 2. 2026

Její osud i osud jejího díla byl zvláštní

Pojďte se mnou zavítat do světa básníků: Je pokládána za jednoho z největších mistrů básnické angličtiny od Shakespeara. Je pravděpodobně jediným angloamerickým básníkem svého století, který dosáhl úplného ztotožnění pocitu a myšlenky. S výjimkou 13 básní bylo její dílo objeveno až po její smrti. Její sestra Lavinie k svému překvapení našla několik desítek balíčků s mnoha sty básní. Emily žila a tvořila v samotě. V posledních letech ani nevycházela z domova. Umírá ve ve svém rodném domě ve svých 55 letech dne 15. května 1886.

Emily Dickinson /1830 - 1886/

Psala tak, jak žila. Ve svých verších dovedla být veselá, něžná, ironická, šťastná láskou, ale i zoufalá její marností, zděšená samotou a smrtí. Svět byl pro ni průzračným proudem zvuků, barev, vůní. Miluje metaforu, paradox, hádanku. Zvuk je často u ní klíčem k smyslu. Všední skutečnost se stávala symbolem, básnickou vizí. Její básně mají poloviční rým, jsou krátké a často bez názvu.

V jejím životě bylo osudové seznámení s duchovním Charlesem Wadsworthem, který byl významný kazatel, učenec a básník. Tu se prý poznaly dvě vzájemně předurčené duše. Ale Wadsworth byl ženatý a značně starší. Následoval nevyhnutelný rozchod. Ztracená láska k Charlesu Wadsworthovi ji hluboce poznamenala. Začala se oblékat jen bíle a nevycházela už ze zahrady rodného domu.

Takto jsou její verše přeloženy. /od dvou překladatelů/

 
Líc, na níž z lásky není nic

zatvrdlá, zlá, úspěšná líc,

líc, s níž kus mramoru

si porozumí ve chvíli,

jako by k sobě patřily,

při prvém hovoru.

         ---

Tvář, v které není láska, zář

ta zlá a ztvrdlá, pyšná tvář,

ta tvář, co kámen k ní

by snadno do páru šel dát

a byl by jako starý kamarád -

při prvním setkání.

           ---


Originál v angličtině:

 A face devoid of love or grace

A hateful, hard, successfull face

A face with which a stone

would feel as thoroughy at ease

As were they old acquintances -

First time together thrown.

 

Marnost

Říkám si, jsme tu krátce

a muka nepomíjí

a spousta křivd.

A co má být?

 

Říkám si, smrt nás čeká

žádná chuť do života

rozkladu neodolá,

a co má být?


Říkám si, možná v ráji,

se věci vyrovnají

a nově poskládají -

a co má být?

 

               ---

 Přemítám - země je malá

a úzkost bez mezí

a bolesti bez počtu.

Ale k čemu to vše?

 


Přemítám – máme zemřít ,

život nejplnější

rozkladu nezabrání.

Ale k čemu to vše?

 

Přemítám – „na nebesích“

vše se nějak znova

možná srovná.

Ale k čemu to vše!

 


---

 Čas běží dál

chci vesele říct těm, co trpí teď.

Přežijí to,

slunce je tu,

co nechtí věřit teď.

            ---


Sláva


Sláva je ta zářivá tragická věc,

která na okamžik

ovládne zemi,

ohřeje nějaké ubohé jméno,

jež nikdy nepocítilo slunce,

a znenáhla upadne

v zapomnění.

                  ---

Patří-li mi sláva, nemine mne.

Emily Dickinson

 

 

Zdroje: Emily Dickinson: Svůj podíl noci nést

Emily Dickinson: A básníkem být nechci

Emily Dickinson: Můj dopis světu