Chodíme každý měsíc. Je jedno, jestli sněží, mrzne, je parno, vítr a další rozmary přírody. Ještě jsme jako důchodci nezlenivěli. Vyrážíme do terénu, obejmout přírodu.  Jsme čtveřice dědků ve věku 72,72, 74 a 76 let. Právě dnes je nevlídné počasí. Vstávám, je 6 hodin ráno. Většina seniorů je ještě pod peřinou. Manželka mi vyčítá, že ji budím ze snu. Jdeme. Vzhůru do nepohody. Máme naplánovanou trasu po stopách zaniklé  úzkokolejky z Moravského Berouna do Dvorců. Celkem měřila asi 12 km.

Vystupujeme z vlaku na liduprázdném nádraží. Ty doby jsou pryč, kdy se z útulných nádražních hospůdek ozýval smích. Dnes se většina lidí přepravuje auty. Všelijakými. Od bouráků těch úspěšnějších až po vraky lidí, co mají hluboko do kapsy. Víte, že naši planetu neznečisťují nejvíce průmyslové podniky, na které se tlačí, aby snižovaly emise, ale dopravní prostředky! Auta se nikdo neodváží regulovat. Zásah do pohodlí se neodpouští. To by lidi potom to politikům při volbách spočítali. Možná přijde doba, kdy naše děti budou znát pouze umělý sníh.

Paní průvodčí ještě ve vlaku nás na zaniklou trať nasměrovala: „Za nádražím jděte rovně a zabočte vlevo na železniční mostek. Je to jedena z památek, co z trati zbylo“. Vyrážíme za stálého sněžení. Natáhneme si rukavice, nasadíme čepice a utáhneme šály. Ostré vločky nás řezají do zčervenalých obličejů. Na děravém mostě je ledovka. Musíme opatrně našlapovat, abychom nesklouzli do ledové vody říčky Bystřice. Bývalá úzkokolejka se stáčela k městu Moravský Beroun, kde dnes v objektu továrny Granitol bylo nádraží. Dále pokračovala vrytá do srázu pod skalami, kde opouští město.

Kráčíme po bývalém tělese trati. Někdy musíme ji opustit. Zanikla v roce 1934, takže je zarostlá. Mnohdy se prodíráme houštím a musíme dávat pozor na oči, aby nám je větve nevypíchly. Vcházíme do krásného údolí potoka, kolem kterého se železnice vinula. Stromy jsou pocukrované. Vánoční výzdoba. Zimní idyla. Z údolí dráha vystoupala na hřeben a přes vesničku Rejchartice končila ve Dvorcích. K zhlédnutí byly vidět mostky, výtopna a bývalá nádraží. Výlet jsme  chtěli zakončit u piva v restauraci ve Dvorcích. Obyvatel mají skoro 2000 a bez hospody. To je umírání vesnic. Posouváme se autobusem do Opavy, kde ve Splitu rozdávám pozvánky na další naši akci. Nabízím trasu podél Odry k jejímu soutoku s Ostravicí.