Je středa 25.února odpoledne, venku je moc hezky a tak jsme se rozhodli, že si to nenecháme utéct a pojedeme do přírody. Nechtěli jsme někam  daleko možností je dost, chvíli jsme přemýšleli a  bylo rozhodnuto, pojedeme na Střížák. Je to od nás pár km. a každý den se na něj díváme. Nasedli jsme do auta a přes Střížovice jsme zanedlouho byli na kopci. Jezdíme z té strany, kde je malé parkoviště. Vzali jsme si pití a foťák nesměl chybět. Mysleli jsme, že tam jsme sami, ale nebyli. Stejný nápad mělo pár lidí, kteří tu venčili své pejsky. Samozřejmě, že jsem si je i pohladila, byli to divoši, ale to mi nevadilo. 

Šli jsme cestou, kterou dobře známe a to je kolem rybníka. Posledně, když jsme tu byli, nebyla v rybníku ani kapka vody, byla radost se dívat jak se ve vodě odráželo slunce na obloze. Chvíli jsme si to užili, vyfotila jsem co se dalo a pomalu jsme se vraceli k autu. Potkali jsme pána s dvěma loveckými psy, byli to pěkní divoši, ale moc hezcí. Příroda je prostě kouzelnice, byla jsem moc ráda, že jsme si tu procházku udělali. Střížák je naše oblíbené místo, často jsme sem jezdili s našimi pejsky. Trochu je mi z toho smutno, ale s tím se musím smířit.  Není všem dnům konec, Střížák je na procházky jako dělaný, je tam toho k vidění víc. Třeba nedaleko přes louku v lese najdetete  krásnou studánku. Tam jsme také byli, ale je to už delší dobu.

Čas ubíhá jako voda, za pár dní tu máme březen a další a další měsíce. Přeji vám i nám abychom si v tomto roce mohli splnit naše přání, která určitě všichni máme. K tomu přeji hlavně štěstí a zdraví.

Soutěž: Moje oblíbená cesta.

Fotogalerie