Potřeba pomníku,
a kvalita trávníku,
věc lákavá,
i zbytečná...
Záleží na hřišti,
záleží na člověku.
Okna klášterní,
už zhasla úplně.
Je půlnoc,
duchů hodina.
Ve mně stydne kreva dech se zpomaluje,
na okně záclona,
prudce se rozkmitá.
Není to průvanem,
není to větrem
zbloudilým,
je to duchem tvým
který žádný další pomník
si tu nepřeje.
A celou hodinu,
až do prvního odbití,
v hrůze přemítám,
cože to vlastně chci,
Pomník s jen mým poprsím
nebo na koni se šavlí snad?
To nemůže a nesmí se stát.
Tvůj duch odmítá se mnou dál hrát.
Cena za postavení
mého pomníku,
je příliš vysoká.

...

Chce mou duši.

...

...

A já jsem si myslel,
že ji nemám.

 

(Pozn. autora: volně na motivy rčení Všechna sláva, polní tráva)