Pan Jaroslav se velmi těšil na to, až po více než čtyřiceti letech poměrně tvrdé dřiny odejde do důchodu. Zbývaly mu pouhé tři měsíce do ukončení pracovního procesu, když náhle udeřila vážná nemoc. Rakovina tlustého střeva.

Špatné zažívání, časté nadýmání, střídání průjmu a zácpy, únava. Projevy, které pociťoval pan Jaroslav několik měsíců. Přikládal je psychice. Nemohl se dočkat toho, jak konečně půjde do důchodu a bude si užívat na chatě, pojede s manželkou na vysněnou exotickou dovolenou, o prázdninách budou hlídat vnoučata...

Jenže jednoho dne přišly náhle tak silné bolesti břicha, žena Miluše musela volat záchranku. Tlusté střevo bylo neprůchodné, prorostlé velkým nádorem. Následovala okamžitá operace, u níž lékaři odhalili metastázy do dalších orgánů. Onkologická léčba musela být po třech dávkách přerušena, Jaroslavovo tělo ji nezvádalo. Ošetřující lékař doporučil paliativní péči.

"Byl to šok pro celou rodinu. Nevěděli jsme, co dělat, hlavně, co náš čeká. Manžel neustále opakoval, ať ho šoupnem do nějaké eldéenky, aby nebyl na obtíž, ale já jsem s dcerou o tom nechtěla ani slyšet. Dcera sice bydlí s rodinou v Praze, tedy přes tři sta kilometrů daleko od nás, ale slíbila, že bude jezdit kažých 14 dní aspoň na tři, čtyři dny. Říkala jsem si, že to tedy zvládnu," vzpomíná paní Miluše. Sama ještě docházela do práce, ale zaměstnavatel ji vyšel vstříc a nabídl jí poloviční úvazek. Jenže zdravotní stav Jaroslava se rychle horšil.

"Je třeba si uvědomit, že péče o závažně nemocného člověka je v podstatě nepřetržitá. Já se vždy snažím od nejbližších příbuzných zjistit, kdo další z rodiny, kromě manželky či manžela, by se mohl na péči podílet, třeba sourozenci, přátelé nebo i kolegové z práce, aby pacient mohl zůstat doma. A doporučím další možnosti - pomoc agentur domácí péče, mobilních hospiců či osobních asistentů," říká onkoložka a paliativní lékařka MUDr. Petra Garnolová. Podle ní se dost často stává, že samotný partner na péči brzy nestačí a musí přijít na řadu odborná péče či převoz pacienta do některého ze zdravotních zařízení. Podobně to bylo i u pana Jaroslava.

"První měsíc jsem si říkala, že to určitě zvládnu. Naučila jsem se rychle ošetřovat stomii, denně jsem vařila, uklízela, chodila jsem nakoupit. Manžel se ještě dokázal sám obléci, dojít si do koupelny, najíst se. Jenže pak mu začaly docházet síly, stal se ležákem a nastalo pro mě doslova peklo. Krmení, hygiena, neustálé převlékání postele, podávání léků, všechno bylo velmi obtížné a zdlouhavé. Jídlo jsem si nechala vozit kurýrem, ale už jsem nic jiného nestačila, byla to péče od rána do večera a pak i v noci. Dcera mi nakonec také nemohla pomoci, její manželství krachovalo, musela být s dětmi. Byla jsem často se silami v koncích," líčí paní Miluše.

Po pěti měsících využila služeb agentury domácí péče. Sestřička docházela nejprve dvakrát týdně, pak už denně. Když manžel přestal jíst, nezbývalo, než jej přemístit do zdravotnického zařízení, kde pak po třech týdnech zemřel. 

"Když to teď zpětně hodnotím, jsem ráda, že jsem se o manžela dokázala postarat, že mohl být skoro až do poslední chvíle doma. Ale možná jen proto, že to netrvalo dlouho. Mám známou, která se starala o svou maminku s demencí přes čtyři roky. Byla to pro ni muka. Došly ji síly, i peníze, byla tehdy na všechno sama. Je rozhodně důležité, předem se rozhodnout, zda je člověk ochoten a schopen zvládnout péči sám, kdo mu kdy může pomoci, ale také, zda to všechno utáhne finančně. To je totiž také důležité. Základní úkony domácí péče sice hradí pojišťovny, ale pak jsou nadstandardy, kterým se nevyhnete a navíc pak i půjčovné kompenzačních pomůcek. Já jsem měla půjčenou polohovací postel, antidekubitní matraci, sprchové křeslo. Někdo ale potřebuje těch pomůcek daleko víc, což může dělat i několik tisíc měsíčně," dodává paní Jaroslava. 

Péče o těžce nemocného pacienta je velmi náročná, proto je nutné společně s rodinnými příslušníky pečlivě zvážit, zda ji dotyčný pečující zvládne.

Co všechno je nutné promyslet?

• Fyzické a psychické síly: Dlouhodobá péče může vést k vyčerpání. Je nutné zvážit, zda zvládnete úklid, vaření, hygienu, manipulaci s nemocným (zvedání, otáčení) a psychický tlak, který to přináší.
• Časové možnosti: Péče o nemohoucího je často celodenní záležitost. Bude nutné přizpůsobit pracovní dobu nebo opustit zaměstnání.
• Bariéry v domácnosti: Byt či dům bude pravděpodobně nutné přizpůsobit (polohovací postel, madla, bezbariérová koupelna).
• Podpora rodiny: Zjistěte, zda se na péči budou podílet i další členové rodiny, nebo zda budete na vše sami, případně, zda může pomoci někdo ze známých
• Vlastní zdraví: Nezapomínejte, že i pečující potřebuje odpočinek. Zvažte možnost odlehčovací služby, aby nedošlo k syndromu vyhoření. 

• Základní potřeby: Hygiena, koupání, oblékání, převlékání, podávání jídla a pití.
• Zdravotní péče: Podávání léků, převazy, injekce, měření tlaku/cukru, polohování, rehabilitace.
• Chod domácnosti: Nákupy, vaření, praní, úklid.
• Doprovod: Cesty k lékaři, na úřady, rehabilitace. 

• Příspěvek na péči: Nutno zažádat na Úřadu práce. Výše se odvíjí od stupně závislosti (I. až IV.).
• Ošetřovné: Při krátkodobé péči (max. 9-16 dní).
• Dlouhodobé ošetřovné: Při nutnosti dlouhodobé domácí péče (max. 90 dnů), pokud je nutná po hospitalizaci.
• Zdravotní/sociální pojištění: Při celodenní péči stát hradí zdravotní pojištění a doba se započítává do důchodu. 

• Terénní služby: Využijte pečovatelskou službu (přinesou oběd, pomohou s hygienou) nebo domácí zdravotní péči (sestry hrazené pojišťovnou).
• Praktický lékař: Je prvním místem pro radu a indikaci domácí péče.
• Půjčovny pomůcek: Polohovací postele, invalidní vozíky nebo toaletní křesla lze zapůjčit. 

V našem Průvodci domácí péče všechnase všem těmto tématům budeme věnovat podrobněji. Pečovali jste sami o blízkého člověka? Máte vlastní zkušenosti, poznatky, rady? Pište do komentářů nebo vložte na portál vlastní příspěvek, který může pomoci dalším pečujícím.