Dnes se až 1 700 000 Američanů hlásí k českému původu. Po celých USA najdete desítky osad a městeček s českými názvy, jen do první světové války se z naší kotliny přestěhovalo přes Atlantik za lepším životem na 350 000 lidí a mnozí jste možná slýchávali rodinné legendy o bohatých strýčcích kdesi v Americe.

Mnozí vskutku měli štěstí, uspěli v nemilosrdné konkurenci a stali se symbolem amerického snu. To je ostatně případ i našeho vůbec prvního rodáka, který se v Novém světě natrvalo usadil a patřil k nejmovitějším obyvatelům. Seznamte se s Augustinem Heřmanem. 

Neznámé dálavy našince, ochuzené o velehory i moře, lákaly od nepaměti. Koncem patnáctého století se roznesly zprávy o objevení Nového světa i do střední Evropy a již roku 1506 zde vyšel první spis o Americe. Z roku 1585 pak pochází zpráva o Joachimu Gansovi z Prahy, alchymistovi odborníkovi na metalurgii, který se vylodil s výpravou anglických kolonistů v dnešní Severní Karolíně. Měl za úkol pátrat po ložiscích vzácných kovů, především zlata, a byl patrně prvním historicky doloženým Čechem, který se procházel po americké půdě. Expedice pod vedením Sira Waltera Raleigha (dnes se po něm jmenuje hlavní město státu) však nedopadla dle představ a Gans se po čase vrátil do Evropy 

Tím prvním pionýrem, který v Americe opravdu žil a nakonec i zemřel, tak byl Augustin Heřman (? – 1686). S největší pravděpodobností se narodil ve Mšenu. Dodnes zde visí na jeho údajném rodném domě pamětní tabule. Přesný rok narození, stejně jako informace o jeho mládí nelze s jistotou potvrdit, ale soudí se, že byl synem evangelického kněze, který v pobělohorské době opustil nepříznivou politickou a náboženskou situaci v Čechách a odstěhoval se do saské Žitavy. Podle jiných pramenů pocházel z rodiny zámožného kupce a pražského konšele. Víme však, že se dostal do Holandska a Anglie, kde vystudoval zeměměřictví a rýsování. V Amsterdamu vstoupil do služeb Západoindické společnosti a účastnil se obchodních výprav do Brazílie a Surinamu.

Pohled na Nový Amsterdam

Někdy ve třicátých letech 17. století připlul do Severní Ameriky a roku 1644 definitivně zakotvil v Novém Amsterdamu (dnes New Yorku), který byl zatím malou, nicméně strategicky položenou obchodní osadou.  Mladý muž znám jako Augustine Herrman, přičemž zdvojené „r“ nahrazovalo v angličtině nevyslovitelně „ř“, začal úspěšně obchodovat s bobřími kožešinami, tabákem, založil také plantáže na indigo, z něhož se získávalo žádané modré barvivo. Díky nespornému obchodnímu talentu brzy zbohatl a zařadil se k nejzámožnějším obyvatelům rostoucí osady. Vydělané peníze investoval do nákupu pozemků na spodním cípu ostrova Manhattan, kde dnes bije finanční srdce světa.

V roce 1647 byl vybrán jako člen tzv. Rady devíti, sloužící jako poradní, správní a dozorčí orgán u nizozemského guvernéra kolonie Petera Stuyvesanta. Díky diplomatickým schopnostem a znalosti několika jazyků často mířil z guvernérova pověření jako emisar do sousedních kolonií nebo k indiánským kmenům, aby urovnával spory a domlouval obchod.

V Heřmanových žilách neustávala touha po dobrodružství. Roku 1649 zakoupil moderní loď, vydal se zpět na moře a stal se obávaným korzárem, majícím od britské koruny povolení k pirátství, pochopitelně pod podmínkou, že bude napadat a okrádat nepřátelská plavidla, především španělská. Operoval v Karibiku, občas i ve spolupráci s legendárním bukanýrem Henry Morganem.

Následně se vrátil do Nového Amsterdamu, kde se k němu štěstěna obrátila zády. Vinou několika nevydařených finančních spekulací byl nucen vyhlásit bankrot. S věřiteli se však poctivě vyrovnal a začal budovat svůj majetek a renomé od začátku. Pomáhaly mu v tom časté diplomatické mise, jimiž byl pověřován. Počátkem 60. let se nakonec s vedením kolonie rozkmotřil a přestěhoval se o něco jižněji do Marylandu. Místní guvernér Cecil Calvert - lord Baltimore, jej pověřil vyhotovením podrobné mapy oblasti, výměnou za rozlehlá panství. Práce Heřmanovi zabrala dlouhých deset let, avšak vytvořil monumentální dílo, velmi podrobnou mapu Marylandu a Virginie, podle níž se lidé orientovali ještě o století později. V měřítku 1:720 000 byla vyryta v Londýně v roce 1673 vynikajícím rytcem své doby Williamem Faithornem a téhož roku také vydána. Do současnosti se dochovaly zřejmě jen dvě kopie. Připomeňme, že v metropoli na Temži tehdy žil také Václav Hollar, další přední rytec, grafik a představitel pobělohorské emigrace. Na mapu se snášela chvála ze všech stran.

Dokonce první prezident USA George Washington, sám vyučený zeměměřič, ji později oceňoval pro přesnost a eleganci.

A. Heřman. Ilustrace: wikimedia, volné dílo. Heřmanova mapa Virginie. Ilustrace: wikimedia, volné dílo

Jako odměnu Heřman obdržel dvacet tisíc akrů půdy v zátoce Chesapeake a dědičný šlechtický titul lorda. Nudný život aristokrata, který lovil jeleny ve vlastní oboře, čas trávil na večírcích a nechal se vozit spřežením taženým dvěma páry koní, Heřmana omrzel. Vrátil se k podnikání a plánování rozvoje kolonie. Na svých pozemcích založil tři panství, pojmenovaná „Bohemian Manor“, „Little Bohemia“ a „Three Bohemian Sisters“. Řeku, protékající pozemky a rozlévající se v deltu, nazval „Great Bohemian River“. Heřman zůstával i v Novém světě českým vlastencem. Vždy se podepisoval s přívlastkem „Bohemian“, aby nebylo pochyb o jeho zemi původu. Svá panství také hodlal proměnit v ryze českou kolonii, kde najdou bezpečné útočiště všichni exulanti, vyhnaní etnickou či náboženskou nenávistí. Nemělo přitom jít o žádnou bohem zapomenutou periferii, ale pulzující centrum na průsečíku obchodních tras. Heřman byl skutečnou renesanční osobností (pravděpodobně také autorem vůbec první olejomalby Nového Amsterdamu) a vizionářem, jenž dalece předběhl svou dobu. Navrhl například vybudování kanálu, který by propojil zálivy řek Chesapeake a Delaware, což by značně usnadnilo obchod. Brilantní nápad se kvůli technické náročnosti realizoval až v 19. století, nicméně Heřman alespoň nechal zřídit širší cestu mezi zálivy, aby po ní mohly oběma směry jezdit vozy se zbožím. I díky nadčasovým Heřmanovým projektům Virginie, Maryland a Delaware po dlouhá desetiletí prosperovaly.

Zemřel v září 1686. Krátce před smrtí vyhotovil poslední vůli, v níž si přál, aby jeho tělo uložili k věčnému odpočinku na vinici uprostřed panství, vedle milované manželky, Holanďanky Jannetje, s níž zplodil pět potomků, dva syny a tři dcery. Hrob se nacházel asi sto padesát kroků od místa, kde stával Heřmanův dům. Na jeho základech počátkem 20. století vybudoval svou rezidenci známý senátor Thomas F. Bayard. Společně s čechoamerickým historikem Tomášem Čapkem byli také první, kdo shromáždili historické prameny o Heřmanově životě a představili jeho fascinující příběh veřejnosti. Dnes nese Heřmanovo jméno dálnice mezi městy Chestertown a Elkton v Marylandu, ale málokdo již tuší, jak moc se tento muž zasloužil o rozvoj oblasti.

Neměli bychom zapomenout na Heřmanova současníka, rovněž úspěšného obchodníka jménem Frederick Philipse (1626–1702). Narodil se již ve Frísku, ovšem do rodiny pobělohorských emigrantů. Někteří jej označují za vůbec nejbohatšího muže tehdy již anglické kolonie New York. Vlastnil rozlehlé panství podél řeky Hudson.

Po Heřmanovi a Philipsovi přicházeli do Ameriky další, do poloviny 19. století spíše jednotlivci či menší skupinky dobrodruhů, než po porážce revoluce v roce 1848 vyhnaly policejní represe z Čech a Moravy za oceán tisíce lidí. Osidlovali širé končiny Středozápadu, kde farmařili, nebo se usazovali ve velkoměstech, kde o sobě dávali znát jako schopní řemeslníci, živnostníci, průmyslníci a bankéři. České čtvrti Chicaga, New Yorku, Clevelandu či St. Louis prosperovaly, krajané za obou světových válek dokázali nashromáždit značné množství finančních prostředků, které věnovali ve prospěch boje za nezávislé Československo. Měli bychom se nechat inspirovat jejich pílí, houževnatostí, šikovností a vnitřní silou, s jakou uměli zápasit s nástrahami osudu. Augustin Heřman všem tak trochu vyšlapal cestu.