Ať už používáme různé talismany, amulety, rituály, kyvadélka, karty, křišťálové koule, kávovou sedlinu, kameny, stromy, automatickou kresbu, hovoříme s anděli, modlíme se, koukáme na svaté obrázky, bubnujeme, zpíváme hluboké hmmmmmm…, prostě jakkoliv „kouzlíme“ či meditujeme, vždy je to rozhovor s lidským podvědomím, potažmo s celým universem, které ukrývá odpovědi na všechny otázky.

Naše prapodstata – naše pravé já, je i v tzv. civilizovaném světě často celý život zraňována a obelhávána, ať už vědomě či nevědomě, ať už v rádoby dobrém či ve zlém úmyslu. Je zanášena různými předsudky, konvencemi, mýty a bludy, shromažďovanými po generace v rodinách a v celé společnosti vůbec, kdy silnější a mocnější jedinci – leckdy samozvaní, od pradávna rozhodují a ostatním podsouvají, co je správné a co nikoliv, naprosto tendenčně ve svůj prospěch. Nad naším moudrým podvědomím se vrství kromě toho ještě různé jiné křivdy, za které jsme neodpustili nebo nám nebylo odpuštěno. Ty tam zapisuje naše ego – naše druhé já, a to v takové míře, v jaké je jeho zranitelnost či nabubřelost. Přitom každý v sobě máme zlatý důl, z kterého, prokopajíce se všemi těmito vrstvami, můžeme neomezeně těžit. Je tam od chvíle, kdy lidská mysl začala mít smysl, protože k ukrytí největšího tajemství božství bylo použito úsloví o tom, že pod svícnem bývá největší tma.

Vždy, když nás něco či někdo štve, narážíme v prvé řadě na problém svého ega. U našeho protějšku je to právě tak. Nemohli bychom ho naštvat, kdyby neměl v sobě svůj vlastní problém. „Podle sebe soudím tebe“ – jak pravdivé! Vlastnosti, jako podezíravost, žárlivost, vztahovačnost, urážlivost, nedůtklivost, výbušnost, nenasytnost, lakomství atd., jsou pravé symptomy nemocného ega – nejrozšířenější nemoci mezi lidmi.

Nejčastějším přáním člověka je zdraví - „V zdravém těle zdravý duch.“ Toto úsloví je třeba v dnešní době občas otočit – „Uzdravením ducha uzdrav své tělo.“ Kolika sporty se těla mrzačí, ale neznám případ, kdy by si člověk ublížil posilováním a uzdravováním svého ducha. Čím úspěšnější člověk – v tom nejčistším slova smyslu, tím blíže se dostal ke své prapodstatě, tím hlouběji do svého zlatého dolu. Vesmír miluje šťastné lidi – vyrovnané a vděčné, a čím více jsou vyrovnaní a vděční, tím více je ještě odměňuje. Nemusí být, co se konta týče, žádní extra boháči, i když mohou, to se nevylučuje, jsou-li vyrovnaní a vděční. Povšimněte si však, že tito lidé nejsou nikdy úplně chudí, vesmír se o ně vždycky postará. Mají vždy tolik, kolik si přejí mít, lépe řečeno – na kolik se z hlouby duše cítí.

Milujme své duše a ony nás naučí milovat život.

Naučme se těšit a těžit, dokud je čas, ze svého zlatého dolu.

ZÁZRAKY JSOU V NÁS.

 

 

Foto: Iva Bendová, Festival Prototyp 2025, Vodojemy Žlutý kopec, Brno.