Na řadě je studie léčebných procesů. Koneckonců kvůli nim se do lázní jezdí, že jo. Po prvním týdnu si troufám prohlásit, že jsem odbornicí na léčebné metody.

Už jsem byla máčená, obublinkovaná, zapatlaná, v kole lámaná, plynofikovaná, a jsem tedy tou pravou odbornicí neznalému čtenářstvu osvětlit, kterak se vlastně v lázních léčí.

Hned napoprvé mě šoupli do bylinkové lázně, to abych se uklidnila a neobávala se věcí příštích. To víte, kdyby na mě vyrukovali s plynem, to bych teda možná psychicky nevydržela!

Tak tedy nejdřív se musíte svlíknout, zabalit se do zeleného prostěradla a odebrat se do příslušné kóje, kde je pro vás připravená bohulibá a léčivá lázeň. Voda má krásných 37 nebo kolik stupňů a máte ji pro sebe 20 minut. Ten první pobyt v lázni jsem byla našponovaná jako luk. To víte, ještě jsem nebyla zkušenou lázeňskou matadorkou. No, a pokud na vás venku netrpělivě nečeká manžel jako na mě, můžete se plácnout do odpočívárny. A to je krása! Tam na pohodlném loži, zabalení do měkkých dek můžete chrnět, jak dlouho chcete! No já toho po první proceduře nevyužila, protože venku přecházel pan Zajíc jako lev v kleci.

Teprve druhý den, kdy jsem byla v lázních konečně sama, jsem si to jaksepatří užila. Nejdřív mě zaplácali slatinou. Teda ne celou, ale moje zádíčka a kyčle. To bylo bezva, jen jsem si musela tak trochu zvyknout, že slatina je dooost teplá. Ale to si rychle zvyknete, obzvlášť když vás sestřička zabalí do deky jako mumii a hraje vám k tomu relaxační hudba. Na slatině je jediný nedostatek: jde blbě umejt.

No a pak se jde zase do vany a tam vám pustí buď bublinky, nebo fouknou kysličník uhličitý, nebo vířivku. Všechno je bezva. Tam vám teda relaxační hudba nehraje, jelikož by to v tom kraválu bylo házením perel sviním. Když vylezete z vany, odeberete se odpočívat.

Pak tu máme bazén. Když překonáte odpor ke koupací čepici, nic vám už nebrání, abyste se směle vnořili do bazénových vod, teplých 31 stupňů. Kolem dokola bazénu je chromová tyč jak pro baletky, a u té se cvičí. Cvičení je to příjemné, jelikož i ten největší tlouštík se stává působením vody lehkým jako pírko. Sestřička na břehu předcvičuje a dává pozor, zdali se neulejváte, a jestli se netopíte. V bazénu je to bezva.

Pak vás čeká parafín. To si namočíte packy nebo něco jiného do rozehřátého parafínu, popřípadě vám sestřička plácne na ramena a krk plínu vymáchanou v tomtéž. Pak sedíte na židli a povídáte si s ostatními dámami. Na téhle proceduře se dozvíte spoustu zajímavého ze života. Parafín je bezva.

Dále tu je individuální cvičení. To už není tak bezva, ale je to dost důležité pro celkové vylepšení kondice. Zde musíte vyvinout více či méně značné úsilí, a pod vedením zkušené cvičitelky se pokoušet o nemožné. Mně to pod vedením celkem jde, ale stejně tak bych měla cvičit i sama, a to je problém. Asi jsou moje duševní schopnosti nedostačující, abych zkoordinovala tak náročnou souhru zvedů, kmitů, shybů a jiných úkonů s dechem. Dýchání je totiž to nejdůležitější! Ono se dýchá jinak, než by jeden myslel a než doposud celý život dýchal! To musíte dýchat do břicha, žebra zastrčená, stydkou kost vystrčenou a dýcháte přesně naopak než celý život. Aspoň teda já. Když je po ruce zkušený terapeut, co vám furt tluče do hlavy, jak, kdy a do čeho se nadechnout a posléze vydechnout, je to brnkačka. Jakmile jste sami, je to malér. Teda aspoň pro mě…

Procedura, jež se nazývá „plynové injekce“ byla pro mě velkou neznámou, a nebojím se přiznat, že ve mně vzbuzovala obavy. Obavy jsou zbytečné! To vám pustí trochu plynu do bolavých údů, trvá to pár vteřin, trochu to zasyčí, a je to. Bolí to stejně, jako jakákoliv jiná injekce, spíš míň. Plyn má prý blahodárné účinky.

Nejlepší jsem si ovšem nechala na konec. Masáže…jo, to je teprve paráda! Mně masírují zádíčka a ramena a krk, a vydržela bych ležet na masérském stole celý den. A každý den. Jenže masáže jsou třešničkou na procedurovém dortu a nelze mlsati jen třešničky, musíte zblajznout i to ostatní.

Denně zmáknu tak čtyři až šest procedur, takže je to fofr. V životě jsem se za den tolikrát nesvlíkala jako v lázních. A v životě jsem ještě nezažila, aby se o mě takhle pěkně někdo staral. Lázně jsou prostě bezva.

p.s. a ptáte se, proč je v názvu léčba šokem? Marketingový tah, nic jiného v tom nehledejte. Na šoky jsou jiná zařízení, a tím Mšené Lázně nejsou.

 

Postřehy z lázní - psáno v listopadu 2015