O lodích a lodičkách
9. 4. 2026Právě tak, jako mě okouzlují nádraží, nádražíčka, vlaky a vláčky, zrovna tak, ale o něco méně často, bývám uchvácena přístavy, kotvišti a loděnicemi.
Na žádný výlet lodí, lodičkou, parníkem či jen malým parníčkem nikdy jen tak nezapomenu.
Ať už to byly české nebo slovenské řeky, jezera, rybníky, přehrady, nebo i několik moří směrem k severu i k jihu.
Lodě a vlaky mi voní dálkami, přivozují rozechvění někde v abdominální i srdeční krajině, hlavně při očekávání příjemného narušení všedního každodenního běhu života, a to přislíbenými pastvinami pro oči a povznášedly ducha do prostoru.
Každá, každičká jízda i plavba mě – nezávisle na věku – nesmírně obohatila, pohoupala duši v peří a zalila ji sluncem pohody.
Ta nejvzácnější, nejhřejivější a srdci nejdražší vzpomínka však patří k malé strouze za jednou středočeskou vesničkou, kde jsem prožívala první roky po narození.
Lodička byla z kůry a vydlabal ji pro mě a pouštěl se mnou můj táta, co už není třicet let mezi námi, a co mu nemohu povědět, jak se mi časem dobrým směrem otočila kola osudu.
***
"Loď je nejbezpečnější v přístavu, ale kvůli tomu se lodě nestavějí." Paulo Coelho
Foto: Pixabay