Když jarní květinky září a sluníčko také, tak nám překrásná příroda svou náruč otevírá dokořán...

Velikonoce jsou už za námi a já jsem si až dnes udělala trochu výlet autobusem. Chtěla jsem se skutečně víc pokochat krásou přírody. A je se na co dívat.

U domečků září narcisky, tulipány, fialky, sedmikrásky, sněženky už odkvetly, vykukuje už i medvědí česnek. Všude také oslńuje svou krásou zlatý déšť, magnolie, na mnoha stráních se chlubí svojí bělostnou nádherou trnkové keře. Bohužel, rozkvetly už i meruňky, u kterých nikdo neví, zda odolají ranním mrazíkům...

A jak tak jedu autobusem a dívám se z okna, vidím na mnoha vesničkách stále hezkou a pestrou velikonoční výzdobu, s kterou se mnozí velmi rádi potěší a také ji obdivují. Někde je plno vajíček uvázaných venku na větvičkách keřů před rodinnými domky, jinde jsou vyzdobena vajíčkami i okna budov.

Nedávno jsme měli v Klubu seniorů zajímavou přednášku na téma: Československá kinematografie počátkem 40. let minulého století. Viděli jsme i ukázky některých filmů - Hotel Modrá hvězda, Pohádka máje, Řeka čaruje, Prstýnek a jiné podobné.

V těchto filmech nás starší určitě nejvíc fascinuje hlavně krásná, čistá, téměř neposkvrněná příroda, procítěné mezilidské vztahy a větší soudržnost lidí. Všechny tyto filmy byly natáčeny ve válce a přesto dokázaly diváky úplně uchvátit. Dnes žijeme většinou v blahobytu a tím se snad i víc snižuje ta potřeba větší lidské pospolitosti...

A právě proto, když cestuji teď po Velikonocích těmi maličkými vesničkami a vidím, co dokáží lidé nezištně vytvořit za ozdoby na Velikonoce, tak mám velikou radost. Oni to nedělají jen pro sebe, ale pro celou vesnici a i pro ty ostatní, kteří jimi jen projíždějí. Fotografií nemám moc, protože ty, které jsem fotila jen z okna autobusu nejsou kvalitní. Ale když někde uvidím něco velmi zajímavého, tak ihned vysednu, vytáhnu svůj starý fotoaparát a jedu dál až dalším autobusem.

Ale o ty nádherné dnešní pohledy bych se s vámi chtěla velmi ráda podělit.  ♥