Také umělkyně, spisovatelka, manželka a žena s ušlechtilým srdcem. Noblesní "dobrá víla" následně dost nevděčného skladatele Janáčka. Marie Calma.

Dcera z dobré rodiny známého pražského advokáta se narodila roku 1881 jako Marie Hurychová. Vyrostla v prostředí češství, kultury a umění. Marie měla mnoho talentů, ze kterých navždy vynikly dva. Hudební a literární. Když dospěla, vystudovala hru na klavír a Pivodovu operní školu v Praze. Byla žačkou Karla Kovařovice, tehdejšího šéfa opery Národního divadla.

MARIE CALMA V MLÁDÍ (z www.poetickyklub.cz)

Měla tak krásný hlas a byla tak dobrá, že už od sedmnácti let koncertovala ve Vídni, v Mnichově a ve Varšavě. Už tehdy se rozhodla pro umělecký pseudonym Marie Calma, pod kterým se později proslavila jako spisovatelka. Její pěvecká kariéra se natolik slibně rozvíjela, že jí mnichovská opera nabídla stálé angažmá. Jenže rodiče byli proti. Až takovou "hérečku" zase z dcery mít nechtěli. A Marie poslechla...

Najednou měla daleko víc času na své psaní, se kterým začala už jako dítě. Dařilo se jí, a tak začala přispívat do Lumíra, Národních listů, Zlaté Prahy a dalších českých časopisů a novin. Psala fejetony, básně, povídky a také společenské romány na pokračování. A pro děti pohádky. Hodně vycházela z lidových tradic a hlavně uměla pozorovat svět kolem sebe. Proto byly její společenské romány tak čtené a hlavně  - čtivé.

Ani na hudbu Marie nezapomněla. Pořád koncertovala. Ráda zpívala skladby českých autorů a úpravy lidových písní. Právě ona velmi proslavila písňové cykly Vítězslava Nováka a Ladislava Vycpálka. 

A pak v létě roku 1908 přijela Marie s otcem do Luhačovic. Do lázní, které se právě začínaly prosazovat mezi lázněmi tradičními, kde se mluvilo spíš německy. A Luhačovice vzkvétaly hlavně díky řediteli Františkovi Veselému, lékaři, který sem přivedl českou, moravskou i slovenskou uměleckou elitu. Především architekta Dušana Jurkoviče a jeho lidovou secesi, kterou dodnes tolik obdivujeme.

LUHAČOVICKÁ KOLONÁDA PŘED ROKEM 1916. Převzato ze Světozoru. (Wikimedia Commons, volné dílo)

A právě tam, na slavnostním večírku právníků, zpívala Marie árie z Bizetovy Carmen. Okouzlila nejen své posluchače, ale také charismatického pana ředitele. Jiskra zřejmě přeskočila vzájemně, protože své zářijové 27. narozeniny slavila Marie už ve Vile Lipová, kde Veselý bydlel. Mezi mnoha hosty byl i skladatel Leoš Janáček, který byl zrovna v Luhačovicích na léčení. 

 

VILA LIPOVÁ (POD LIPAMI),  Luhačovice

Dobová pohlednice s VILOU LIPOVÁ (z www stareluhacovice.cz)

Na pianině ležel nerozřezaný klavírní výtah "Jeji pastorkyně". Janáček rozřezal několik listů a sedl k pianinu. "Prý pěkně zpíváte, tak ukažte, co umíte!" Byl překvapen, že dovedu zazpívat Jenůfu i Kostelničku z listu. A mně bylo, jako kdyby Jenůfu pro mne komponoval. Tak mi byla hned napoprvé známá a blízká... (Ze vzpomínek Marie Calma)

Asi to byl nezapomunutelně krásný večer,  protože už v říjnu se Marie a doktor Veselý vzali. Luhačovice dostaly skvělou první dámu - až renesančního typu. Paní ředitelová se totiž hned zapojila na všech frontách. Nebyla manželovi jen zázemím, ale hlavně skvělou spolupracovnicí. Její umělecké kontakty nesmírně pomohly ke zviditelnění a proslavení lázní. Od roku 1908 bylo v provozu Lázeňské divadlo, kde se střídali umělci nejvyšší úrovně. Marie se také stala redaktorkou nových Luhačovických lázeňských listů.

Následující sezóna roku 1909 byla veleúspěšná. Mimo jiné se otvíral nový lázeňský dům. A jelikož zrovna uplynulo dvacet pět let od smrti Bedřicha Smetany, navrhla Marie, aby budova dostala jméno po něm. Už i proto, že v Luhačovicích počátkem roku zemřela Smetanova druhá žena Bettyna. Také zde pořád bydlela skladatelova dcera Zdenka Hajdušková, jejíž manžel byl lesmistrem na luhačovickém panství. A tak Marie připravila a také zrealizovala velkolepý smetanovský hudební festival a následně velmi úspěšnou inaugurační slavnost. 

LÁZEŇSKÝ DŮM B. SMETANY v Luhačovicích 

Ač lázně vytrvale vzkvétaly, přišly zlé doby - zášť a nepochopení. A taky závist. Správní rada se postavila proti úspěšnému řediteli a spory se vyhrotily. Po mnoha nepříjemnostech se nakonec dr. Veselý rozhodl potupné bitevní pole opustit. Sám a z vlastní vůle. Těžko se mu odcházelo od nedokončeného díla. Stejně tak Marii. Nerada se s milovanými Luhačovicemi  loučila...

NÁDRAŽÍ V LUHAČOVICÍCH 

Další roky prožili manželé v Brně. Doktor Veselý pokračoval ve své lékařské praxi a Marie koncertovala, psala a začala překládat z polštiny. V roce 1915 přijal doktor Veselý místo vedoucího lékaře v Lázních Bohdaneč. A stejně jako v Luhačovicích, i tady vybudovali s Marií malé kulturní a české centrum.

Pořád se přátelili s Janáčkem, a tak věděli, jak moc touží po uvedení Její pastorkyně v Praze. Premiéra v Brně  mu nestačila. A tak se Marie pustila do frontálního boje za operu, která se Praze zdála moc "moderní". Pendlovala mezi Bohdančí a pražským karlínským bytem. Neúnavně hledala cestičky a oslovovala své přátele a známé. Nakonec se jí povedlo některé árie z Její pastorkyně předzpívat řediteli Národního divadla Schmoranzovi a Karlu Kovařovicovi. Oba je natolik strhla svým nadšením a pěveckým výkonem, že přislíbili uvedení opery na jaře roku 1916. Doktor Veselý se dokonce zaručil svým majetkem na šest vyprodaných představení. Pro případ propadáku a finančního průšvihu. A Marie prý doufala, že by mohla dostat roli Jenůfy...

Jenže Janáček byl zrovna velice okouzlen pěvkyní Kamilou Ungrovou, takže roli dostala ona. Musel být ve značném oslepujícím poblouznění, protože své dobrodince ani nepozval na premiéru. Pak se to snažil napravit při osobní návštěvě v Bohdanči. A tam přijel v doprovodu své nové "slabosti". Tou byla Gabriela Horvathová, představitelka Kostelničky. Vše dopadlo tak nějak trapně a dlouholeté přátelství skončilo. Když se konečně Marii vyplnilo toužebné přání a jednou jedinkrát hostovala v Národním v roli Jenůfy, Janáček se ani nepřišel podívat...

Chodníček do Karlína k Veselým zarostl Janáčkovi od těch dob, co cestu v Národním měl dokořán....“ napsala Marie ve svých vzpomínkách.

MARIE CALMA (Wikimedia Commons, volné dílo)

Po vzniku Československa působil doktor Veselý několik let v lázních na Slovensku. V roce 1921 se po dlouhých letech manželé odhodlali navštívit Luhačovice. Hořkost už trochu pominula. Doktor Veselý dokonce přijal místo lázeňského lékaře ve Vile Slavie. Jenže jeho od války podlomené zdraví se pořád zhoršovalo. Osud umí být někdy krutý. Když konečně vedení lázní došlo, jakou kapacitu mají zase ve městě, bylo už pozdě. Doktor Veselý zemřel 6. ledna roku 1923 v Praze. Přesně v den konání schůze dozorčí rady, která měla rozhodnout o jeho povýšení...

Po jeho smrti Marie napsala: Byl to člověk velkého formátu, fantazie a odvahy k pravdě. Proto byl nepohodlný mnoha lidem. Jeho životním úkolem bylo rozdávat - úrodu si ale přisvojili jiní.

Další život v osamění nebyl pro Marii jednoduchý.  Přežila svého manžela o více než čtyřicet let. Roky se aktivně věnovala jeho odkazu. Jenom díky ní mají Luhačovice sochu muže, který se nejvíc zasloužil o jejich rozkvět a slávu. A nejen to. I když Marie žila v Luhačovicích jen tři lázeňské sezóny,  nikdy na ně nezapomněla. Stále je propagovala svými studiemi a články. Neúnavně pracovala a psala i ve stáří. Jeji román Pod zavřenými víčky (1932) patřil vždycky k mým oblíbenym knihám. Nedávno jsem ho četla znovu a překvapilo mne s jakým švihem a moderním pohledem na ženy je psaný.

Marie Calma Veselá zemřela 7. dubna roku 1966. Sama a zapomenutá. Od její smrti právě uplynulo šedesát let. Ze světa tehdy odešla dáma, která žila neobyčejný život plný dobra. Noblesní a talentovaná žena, která se určitě nikdy nenudila...

 

Pamětní deska na Vile Lipová

 

S využitím zdrojů:  Oficiální stránky města Luhačovice; Luhačovický okrašlovací spolek Calma

Fotografie: Šárka Bayerová (pokud není uvedeno jinak)