Potácíš se věkem a závějí.
Básně na skle vlaků v sabveji
píše tvůj pohled na sebe sama.
Dvojjaká hra chvíle s dotykama.

Odkudsi z dáli se dívá dítě.
Přijde-li blíže, políbí tě,
nepřijde-li, slova se nespojí.
Chemie tvorby chce obojí.

Na Boží hoře hoří křoví.
Také se podobáš Sysifovi,
když k ní putuješ na ránem.
V úpatí usedáš na kámen.

Potácíš se věkem a závějí.
Kam chodíš, když dny osamějí?
Dívat se do vlaků na sebe sama?
Báseň je hra chvíle s dotykama.