Tak teď nějak nevím, jestli se říká, že každý by si měl prožít svých pět nebo snad patnáct minut slávy? Rovněž mi není jasné, jestli to musí být sláva týkající se třeba vyznamenání za záchranu lidského života nebo třeba i toho, že někdo sklidí potlesk za trapas.

10. 4. 2026
Mám službu v galerii. Vyjdu dřív z domu a udělám si delší procházku. Obejdu pár hezkých míst a protože mám pořád ještě dost času, zajdu do jedné kavárničky. Vkráčím jako dáma, ven vystřelím jak zátka ze šampusu.

Objednám si kávičku, hodím nohu přes nohu a trochu se porozhlédnu. Vedle u stolu sedí mladá dvojice a řeší „cosi“ na mobilu. Vůbec jim nerozumím. Vedle u stolu si další dvojice objednává „cosi z matcha.“ Taky nevím, o čem mluví. Dvojice s mobilem odejde a usadí se tři mladá děvčata. Jedno začne vyprávět, že se seznámila s klukem, párkrát spolu randili a on už se jí tři dny neozval. Hurá, jásám, konečně něco, co jsem pochopila.

Vylovím z kabelky knížku, která je tak vtipná, že nelze odolat. Začtu se a užívám si humorného románu o smrti (to stojí na přebalu knížky), scénu, kdy děda astronaut jde z hospody, počůrá černého kocoura u maringotky věštkyně a následky tohoto neuváženého činu. Zapomenu, že nejsem doma na gauči a začnu se nahlas smát. Když si uvědomím, kde sedím, smích nelze zastavit. Řehtám se jako pominutá, osazenstvo kavárny na mě kouká a pokud přes oči s rozmazanou řasenkou něco vidím, všichni se usmívají. Zakryju si obličej knížkou, ale není mi to nic platné. U nosu už mám nudli, rudá jsem jako rak, procházejícímu číšníkovi strkám do ruky bankovku a koukám se ztratit. Bundu a knížku v ruce, stále se řehtající… vypadám jako pitomec. A více to udělalo osazenstvo kavárny? Zatleskalo mi.

Knížka získala cenu čtenáře v rámci Magnezia litera v roce 2022 a jmenuje se Až na ten konec dobrý.

 

14. 4. 2026

Náš tým Chytrý holky a já (všechno dámy mého věku) si masíruje mozek na hospodském kvízu. Zatím si nevedeme nejhůř. Asi třetí kolo, pět otázek na téma „lidstvo.“ První otázka se týkala procenta obyvatel, které žije na severní polokouli. Ovšem druhá otázka byla pikantní. Muži které národnosti mají největší penis?

A)    Řekové
B)    Filipínci
C)    Ekvádorci
D)    Italové

Pan moderátor dočetl otázku a moje kolegyně prohlásila: „Počkáme, jak to dopadne a poletíme tam na dovolenou.“ Pan moderátor to zaslechl, poklepal na mikrofon a vyžádal pro náš tým potlesk. Všichni se zasmáli babám chtivým, ale to ještě nebyl konec.

O přestávce, když pan moderátor vyhodnocoval otázky třetího kola, ptal se nás mladý kolega z vedlejšího týmu, kam si myslíme, že na tu dovolenou poletíme. Prozradili jsme mu, že se chystáme na Filipíny. Kolega prohlásil, že oni tipovali Řeky. Na to jsem odpověděla zase já.

„Ti to nebudou, tam jsme byly na dovolené vloni.“

Tak nakonec poletíme do Ekvádoru.