Dnes si musím dávat velký pozor, protože původně velký hrad a nyní zámek patří k nejznámějším v Čechách a jeho nejhezčí fotka by ho hned prozradila. Avšak pokud jste šli v roce 1299 náhodou okolo, museli jste si všimnout, že to byla replika francouzských pevností se sedmi věžemi a čtyřmi bránami. Proslavil se kromě jiného tím, že vzdoroval obklíčení vojsk Jiřího z Poděbrad plných 18 měsíců a vzdal se jen proto, že obránci už měli hlad.

 

Mezi zámkem a sousedním městem je obrovský areál. Říkají tomu park, to si ale musím zakrýt uši, protože třeba i anglický park je pečlivě pěstěný a jen zdánlivě vypadá jako romantický nepořádek. Tady ale správci s přírodou docela bojují. Možná proto, že celých 340 hektarů nemá na starosti jediný. Něco v „parku“ vlastní město, něco Lesy ČR, něco Národní památkový ústav. Celkově se mi zdálo, že mnoho stromů není ošetřovaných ani kácených a podle mého laického názoru celá vegetace správcům „přerostla přes hlavu“. Opuštěný strom na snímku dole však nijak nehaním, ježto jde o důležité sídliště pro saproxylický hmyz (taky jsem musel na internetu zjistit, co to znamená).

Napříč celým areálem vede dlouhatánská Vrtbovská alej. Můj mobil tvrdí, že celá měří 920 metrů. Alej je trochu neviditelná, ježto se již dávno octla uprostřed lesa, to málokde vidíte. Je však pěkná a protože k ní nevede žádné značení, tak je i klidná, bez turistů a křepčících dětí. Nebo na fotce nějaké vidíte?

Co je to na fotografii za pomník? Čitelný je letopočet 1775 a jak vidíme, nejsou tam generálové ani knížata, nýbrž jakýsi lid obecný. Ano, tam tehdy byla pořádná mela. Vzbouřenci se začali probojovávat přímo do zámku, avšak byli poraženi a jejich vůdci potrestáni. Majitelka zámku nechala pomník postavit asi jako symbol smíření či pokání. Abych vás znejistil, musím upozornit, že v roce 1775 se konaly dvě sedlácké vzpoury hned u dvou velmi známých českých zámků. Takže u kterého stojíme dnes?

Na začátku této rebelie stála klasická dezinformace, které se dnes říká fejkňůs (fake news) čili falešná, vylhaná novinka. Tou novinkou byla zpráva, že byla zrušena robota. Došlo k tomu po několika letech hladu a neúrody, tak se nedivme, že se lidé (tak jako to dneska dělají voliči) chytali každé zprávy, která jim slibovala zlepšit životní situaci. Robota byla v Čechách skutečně zrušena, ale až v památném roce 1848. Ovšemže už dřív došlo ke rušení nevolnictví. Lidé se pak mohli svobodně stěhovat i mimo panství a manželství směli uzavírat bez souhlasu vrchnosti (na tuto svobodu snad už nikdo nesáhne!), jenže robota ještě dlouho zůstala.

Na potoku několik kilometrů pod zámkem jsem našel pečlivě vytvořenou bobří hráz (viz fotka). Potok teče malebným údolím, škoda, že z jedné strany začíná rozsáhlá obora či bažantnice. Za války patřil jak zámek, tak široké okolí německým SS, kteří tu měli velitelství i výcvikový prostor. Aby si zpestřili konec války, popravili ještě na konci dubna 1945 devět amerických letců, jejichž B17 se podařilo sestřelit. Mluví o tom pomníček poblíž potoka hned pod zámkem.

A pak ten název! Dědic čeho? Něčeho tak velkého, že nás to na první dobrou ani nenapadne. Ale na druhou snad už ano.

Pod zámkem čepují pivo se zdánlivě nepochopitelným názvem: Sedm kulí. Takže teď už asi každý ví, který objekt tak úmorně popisuji. Je nyní na vás, abyste sem napsali, o který zámek jde. Jak říká Králíček Azurit: to si pište!