V Příbrami probíhá na volném prostranství na náměstí TGM výstava Příbram 810 let. Na panelech si lidé pročítají dějiny tohoto města, o hornictví, o patronech horníků a o jejich dřívějším životě v chudobě a dřině.

Víte, jaký byl tradiční pozdrav horníků? Zdař Bůh.

Jaký byl průměrný věk horníků v 18. – 19. století? Pouze 35 let.

Víte, že průměrná hornická rodina se skládala ze 6 osob? Ze dvou dospělých a 4 dětí. Spotřeba jídla rodiny na jeden den bylo 300g masa, 250g cukru, 1l mléka, l vejce, 100g sádla, 30g másla, 1,5 kg chleba, 1,25kg brambor.

Potraviny se často braly na dluh, takže na den výplaty čekali nejen rodiny, ale i obchodníci, řezníci a řemeslníci.

Které patrony žádali o přízeň a pomoc horníci? Sv. Barbora je nejznámější patronkou horníků. Podle legendy se odmítla vzdát své víry, za což byla vězněna ve věži a nakonec sťata. Sv. Prokop je další český patron horníků. Vypráví se, že sv. Prokop donutil samotného čerta, aby mu pomáhal orat. Dřevěné sošky obou hornických patronů havíři umísťovali přímo ve svých podzemních pracovištích.

Jeden z nejdůležitějších příbramských dolů nese jméno světce sv. Vojtěcha. Tento důl byl založen r. 1779 a jako první na světě dosáhl svislé hloubky šachetní jámy 1000m při použití jednoho lana. V Březových horách byl vybudován kostel sv. Vojtěcha a zrodila se i nová poutní tradice, jež byla lidovou slavností s atrakcemi, tanečními zábavami. Nejen Vojtěšská, ale i Prokopská pouť patří i dnes mezi oblíbené kulturní akce města.

O deset let později než důl Vojtěch, r. 1789 byl zaražen důl Anna, který se stal r. 1941 s hloubkou 1449,3m nejhlubším dolem v Evropě.

K novému rozkvětu stříbrorudného hornictví došlo v 19. století. Příbramsko se od pol. 19. století po desetiletí stalo hlavním producentem stříbra a olova a zároveň i centrem montánních věd a techniky rudného hornictví. Z montánního učiliště se postupně stala Akademie a nakonec vysoká škola, umístěná v bývalé arcibiskupské tvrzi, dnes zvaný Zámeček - Ernestinum. Později byla přejmenována na Vysokou školu Báňskou (VŠB) a v r. 1945 se přestěhovala do Ostravy.

Šachta č. 16 Uranových dolů Příbram, zaražená r. 1957, byla v r. 1975 s 1838m nejhlubším dolem ve střední Evropě.

Těžba uranu na Příbramsku zařadila v druhé polovině 20. století tehdejší Československo na 12. místo mezi producentské státy. Podíl příbramské oblasti na celkové těžbě uranu na území našeho státu v letech 1946-2026 činí 36%. Těžba na Příbramsku probíhala v letech 1949-1991.

Po pádu komunismu v r. 1989 zažívala Příbram léta hledání, zmaru a nových nadějí. Cesta k demokracii nebyla lehká. V devadesátých letech po ukončení hornické činnosti bojovalo město s transformací ekonomiky a dalšími problémy.

Jednou jsme se sestrou prošly celé město se zdejším průvodcem a ten nám po většinu cesty vyprávěl, jak dobře se zde žilo v době totality. Vše prý bylo k dostání, žádná nouze.

Vedle hornictví a hutnictví patřilo zemědělství a řemeslná výroba k dalším zdrojům obživy. V poutním místě Svatá Hora můžeme připomenout voskařství, výrobu krásných, bohatě zdobených svící, např. tzv. Obětin. Obětiny kupovali návštěvníci Svaté Hory a kladli je k nohám Panny Marie Svatohorské s vírou v uzdravení či jinou pomoc.

Příbramsko je známé i díky proslulému řezbářství, výrobě hraček a betlémářství. V příbramských betlémech se objevovali i figurky havířů, modely dolů – tzv. Štufnverky. Dvojice havířů v parádních uniformách stávala jako čestná stráž po stranách betlémské jeskyně.

Přikládám fotky.

Fotogalerie