No, tak jsi tady,
jsme zase dohromady,
teď nevnímám
už žádné cizí rady,
jsem tam, kde jsem,
tak ať se točí zem,
až to tu spolu
dnes pěkně rozjedem.

Z nebe i z pekla,
tak nějak bych to řekla,
co vyvádíš,
vždyť málem jsem se lekla,
ostych je pryč,
tak jen si klidně křič,
hlavně mi, prosím,
mé šminky neponič.

Smutek se vkrádá,
jo, to je pěkná zrada,
ať chci či ne,
tak stejně tě mám ráda,
stesk ve tváři
a prázdno v diáři,
co tomu ale
teď řeknou čtenáři.