Když hlava třeští únavou
a tváře žárem planou,
klidníš mou mysl toulavou
jak řeku nespoutanou.

Než půlnoc spánek vyslyší,
tu čistou bílou stránku,
říkáš mi slova nejbližší,
jak dětskou uspávanku.

Až čas se zvolna nachýlí,
jen krůček od svítání,
ústa jak křídla motýlí
šeptnou své zpovídání.