Když páry kráčí,
já sama postávám,
v smíchu i v pláči
city své rozdávám.

Když řeči nudí,
tiše je proklínám,
do slov, co studí,
své nehty zatínám.

Když oči jiskří,
já ty své zavírám,
představou příští
potmě se prodírám.

Když déšť se valí,
lačně ho pozdravím,
když láska pálí,
svou tvář jí nastavím.