Tahle země není jenom pro mladý
Naše procházky k sanatoriu Edel
Zlaté Hory prosluly nejen těžbou zlata a mědi, ale také sanatoriem, kdysi pro dospělé, dnes především pro děti s respiračními chorobami. Je to místo našich častých procházek.
Pohled vlevo na Biskupskou kupu ve stejnou dobu a ze stejného místa.
Hlavní vchod
Pohled od vchodu k přes potok a silnici k přilehlému parčíku
Parčík je lemován stromy s kulatými korunami a přechází v les
Vypadají jako košťátka, málokterý strom má tak hustou korunu
Stromy v parčíku
Od lesa je parčík oddělen hradbou temně zelených tújí
Před lety jehličnan vlevo záříval v době Vánoc barevnými žárovkami
Podzim se podepisuje i na květinové záhony
To zbylo z letní nádhery
Smutné, že? Na stromy je teď mnohem hezčí pohled
Po odkvětu, to by šlo
Parčík končí, začíná les. My ale odbočíme vlevo
Podzim pokračuje
Stavba chodníku v parku také
Vracíme se proto cestou kolem lesa a potkáváme zraněný strom
Zhojená jizva na jiném stromě
Tudy vede cesta na Hadí louku
A tudy bychom došli k Černému jezeru
Zlatem lemovaná cesta k Edelu
Před námi je parčík - ostrůvek mezi dvěma ulicemi
Spadané listí láká k šustivé procházce
Tomu já neodolám
Pavel mě následuje a fotí starý akát
Jeho kmen je přírodní umělecké dílo
Před námi Biskupská kupa a na snímku vpravo od ní Větrná hora
Procházíme sídlištěm kolem vzrostlých lip
Za chvíli cesta domů končí
