Ve Vídni, kde strávil většinu svého života, zemřel 7. května 1825 Antonio Salieri, ve své době uznávaný hudební skladatel, který je dodnes neprávem považován za nesmiřitelného rivala Wolfganga Amadea Mozarta. Pod vlivem oscarového filmu Miloše Formana - i jeho předlohy, divadelní hry Petera Shaffera - řada lidí vnímá Salieriho jako bídáka, který svého geniálního současníka ze žárlivosti otrávil. Vztahy těchto skladatelů byly ovšem ve skutečnosti korektní až přátelské.
Salieri byl dokonce v prosinci 1791 jedním z mála účastníků Mozartova pohřbu. Důkaz, že si oba muži byli blízcí, podala také Mozartova žena Constanze, která po smrti manžela poslala syna do učení právě Salierimu. Italský rodák žil ve Vídni od roku 1766 a zastával různé hudební úřady u císařského dvora. Vrcholu své společenské kariéry dosáhl v roce 1788, kdy byl jmenován kapelníkem dvorní opery. Jeho skladby se hrály po celé Evropě, dnes je ale Salieriho dílo polozapomenuté.
Velký vliv na svět hudby měl ovšem Antonio Salieri také jako vyhledávaný pedagog. Studovala u něj řada později slavných skladatelů, třeba Ludwig van Beethoven, Franz Schubert nebo Franz Liszt. Přesto Salieri zůstává hlavně symbolem malosti a zášti. Jako vraha jej zvěčnil už Alexandr Sergejevič Puškin ve své hře Mozart a Salieri, Nikolaj Rimskij-Korsakov pak zkomponoval stejnojmennou operu. A se Salieriho pověstí nic nenadělaly četné práce hudebních historiků, které teorii o jeho roli v Mozartově smrti jasně odmítly.
