Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka...
Foto: autorka

Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka...

14. 6. 2021

Co člověk nezažije na vlastní kůži, neuvěří. V sobotu jsme se vydali do železničního muzea v Lužné u Rakovníka. Plakátek sliboval nečekané zážitky a… nelhal.

Zaplatili jsme vstupné a vyrazili vstříc zážitkům. Fotka na lavičce umístěné na nápravě vozu byla prvním favoritem. Došli jsme k budově s expozicí přístrojů, které před dávnými lety pomáhaly s řízením železniční dopravy – dálnopis, řídící pulty a tak dále. Příjemnou podívanou byly dva funkční modely železnice. Před budovou byla cedule, že prohlídka je možná v počtu maximálně 5 ti lidí, samozřejmě se zakrytými ústy. Tak jsme si spořádaně počkali, nikam nepospícháme.  A najednou došlo k mému „vystřízlivění“. Do budovy byla vpuštěna skupina čítající asi 15 osob v čele se dvěma ministry. Ministři měli zakrytá ústa, o jejich doprovodu se to říct nedalo. Ruce v kapsách a světe, bav nás.  V tu ránu jsem měla zatmění a s jakým českým slovem jsem budovu opustila, tady psát nebudu, to se pro písemný projev nehodí.

Roman mě uklidnil, a jak bývá jeho zvykem, i rozesmál. Zastavil se u stánku ČNB, prohodil pár slov s děvčaty a už si odnášel peníze. Bohužel jen čokoládové a atrapy bankovek. Nic si za ně nekoupíme, ale pohled to je příjemně dráždivý. Zvládli jsme kvíz ohledně ochranných prvků na bankovkách a přesunuli se k točně, na které postupně defilovaly jednotlivé lokomotivy. To celé doprovázela hudba, z let, kdy tyto lokomotivy byly vyrobeny v plném nasazení. A to byla nádhera.  Sluníčko začalo pěkně pálit, a tak jsme přivítali stín a pohoštění jídelního vozu, z doby socialismu, s cenami z kapitalismu.

Přišel čas odjezdu soupravy historických vagonů tažených parní lokomotivou. Doběhli jsme na nádraží na poslední chvíli a jen jsme dosedli, vláček se dal do pohybu. U otevřených oken, za zvuku parní píšťaly, poletujícího popílku jsme se vrátili do dětství a mávali přihlížejícím fotografům a obyvatelům okolních městeček. A že jich bylo. Na polních cestách, v lesích při trati fotografové stáli na štafličkách a lovili ty nejlepší záběry.  Jízdu jsme si vychutnali, protože mašinka jela maximálně 30-40km v hodině. Dvě hodinky jízdy uplynuly jak voda a byli jsme zpět na nádraží, odkud jsme vyjeli, a cestou domů jsme si řekli, že se sem ještě někdy vrátíme.

Vřele doporučuji všem návštěvu tohoto muzea. Pro malé děti je v areálu muzea možnost vyžití, a to malá úzkokolejka.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.