Březen, za kamna vlezem
Všechny fotografie: Alena Tollarová

Březen, za kamna vlezem

2. 4. 2022

Aby ne, vždyť březen je posledním zimním měsícem. Hned 1. března sice začíná meteorologické jaro, ale na jaro astronomické si musíme počkat do 20. března.

A jaro skutečné, se sluníčkem, osychajícími mezemi, bzučícími včelkami a kvetoucími stromy a zahradami, to si přijde nezávisle na tom, jaké datum máme v kalendáři. 

Březen je mým oblíbeným měsícem a ten letošní jsem přivítala s obzvláštní radostí. Na samém jeho začátku k nám sice teprve dorazila zima a dokonce i trochu mrzlo, ale to bylo vyvážené modrou oblohou a slunečnými dny. Já si raději obléknu bundu, natáhnu čepici a vydám se na pochod třeba i po polích, než oseté lány vyrostou do výšky. Je to lepší než trmácet se horkým dnem. Stromy jsou ještě holé, ale míza už z kořenů začíná stoupat vzhůru, spící pupeny se pomalu budí a ptáčci zpěváčci cítí jaro a zpívají jako o závod. Ne že bych ty zpěváčky uměla dobře vyfotit, ale miluji chvíle, kdy je buď uslyším nebo zachytím pohledem pohyb a pak pátrám mezi větvičkami, kde asi může být. Zkrátka všechno má něco do sebe.

Letošní březen mi přál a já neměla žádné stání. Dychtivě jsem vyrážela do přírody a je úplně jedno, jestli to bylo jen za humna, k řece nebo někam dál. Udělala jsem si výlet na Erbenovu vyhlídku a do Bertina údolí v Ústí nad Labem a prošla se po labském nábřeží mezi ústeckými mosty. Tradičně se podívala do Dobříňského háje na lány sněženek i do háje Písteckého na bledule. Oba háje mě nepotěšily svým stavem, bílá kvítka kvetou mezi stromy, vyvrácenými při nedávných vichrech. Vyjela jsem si kousek proti proudu řeky Ohře a vydala se po břehu od mlýna v Křesíně do Libochovic. Dvakrát jsem se vydala na tak trochu utajenou stráň mezi poli, plnou žlutých sluníček hlaváčků. Kvetou si tam jen tak, nestojí u nich žádná tabule přírodní památka a nikde nikdo. Jen bzukot poletujících včeliček. Moje vyhlížení jara u jezer pískovny korunoval přílet čejky chocholaté a poprvé jsem viděla i čírku modrou. 

S manželem jsme se vydali na výlet kousek za hranice, a sice do německého Pillnitz podívat se na krokusy a kvetoucí kamélii. Bohužel správný čas jsem nevystihla a krokusy už byly odkvetlé. Ale růžová, více než 200 let stará kamélie byla ve svém skleníku v plném květu. Za chvíli skleník na kolejničkách odjede na své letní stanoviště a kamélie se bude zelenat s ostatními stromy v zámeckém parku. 

Připadá vám, že pořád někde courám? Courám, ale ve skutečnosti to není pořád. Samozřejmě že i vařím, peču, myju nádobí, peru, žehlím, krmím želvu, čistím okna, sázím macešky do truhlíků a ohýbám hřbet nad záhonky. Mezi tím nebo i při tom mi v hlavě lítají myšlenky a plány na další výpravy. Tak takový byl můj březen.

Hodnocení:
(4.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.