Je to takhle, není to tak dlouho, co jsem vyrazila ven fotit chumelenici. Jak jsem tak chodila, dorazila jsem k rybníku, který byl plný divokých kachen. Když mě uviděly, hned se ke mně hrnuly, jestli pro ně mám něco k zakousnutí. No samozřejmě jsem nic neměla, doma mě to ani nenapadlo. A tak jsem jim slíbila, že jim příště určitě něco přinesu. No a dneska odpoledne bylo nebe jako šmolka, na rozdíl od dopoledne, kdy to vypadalo spíš na déšť.
Jak tak chodím po bytě, venku je azuro, je rozhodnuto. Jdu splnit slib, který jsem před nedávnem dala, i když se jednalo jen o kachny. Do tašky jsem dala suchý chléb, samozřejmě, že foťák nesměl chybět. Pes se mnou jít nechtěl, tak jsem se oblékla a hurá ven. Když jsem přišla na místo určení, kachny se ke mně nahrnuly, jako by si mezi sebou řekly, heleďte, to je ta babka, co nám slíbila baštu. Samozřejmě, že jsem si s nimi povídala. Ještě štěstí, že kolem nikdo nešel, asi by si myslel, že jsem se zbláznila. Rozdala jsem, co jsem měla, bylo jich hodně, platilo tam, kdo dřív to chytí, ten se nasytí.
Splnila jsem slib, i když se jednalo jen o ptáky na rybníku. Zvu vás na malou procházku, není to daleko, jen naproti přes ulici k malému rybníku, který ale není prázdný. Napočítali jsme na fotce přes padesát divokých kachen. Trochu doufám, že vás tímto vyprávěním pobavím. Ono se hned tak nevidí, plnit přání divokým kačenkám na rybníku. Přeji všem krásný únor i celý rok.
