Můj retropříběh: Legionář

Můj retropříběh: Legionář

27. 11. 2014

Před 126 lety - na sv. Kateřinu 25.11.1888 - se narodil v malé východočeské obci můj milovaný dědeček z maminčiny strany. Měla jsem ho moc ráda a on mne též, hodně jsme si rozuměli a hodně mne naučil.

Prožil nelehký, ale bohatý život, dožil se 92 let. Jako mladík se vyučil obuvníkem a jako tovaryš odešel na zkušenou do Německa. Pak se oženil, založil rodinu a hned po vyhlášení mobilizace v r. 1914 narukoval. O rok později byl již na ruské frontě, kde v červenci 1915 přešel dobrovolně do ruského zajetí. S ostatními zajatci byl poslán do pracovního tábora, kde těžce pracovali v zemědělství nebo v cukrovaru. Později se mu jako vyučenému obuvníkovi podařilo si svoje postavení v zajetí vylepšit, když s dalšími zajatci od ševcovského řemesla z nich Rusové vytvořili pracovní četu a oni šili a opravovali boty ruským vojákům.

V dubnu 1917 se přihlásil do v Rusku vznikajících Čsl. legií, kde zprvu také nastoupil k pracovní rotě a pro změnu opravoval boty svým "bratřím" legionářům. Měli v úmyslu dostat se do legií ve Francii, to se jim však pro mnohé těžkosti nepodařilo. V červnu r. 1918 byl přidělen k 2. eskadroně 2. sibiřského pluku. Konečně se v té dlouhé válce dostal od ševcovského verpánku do sedla jezdeckého koně, na což byl velice hrdý. Jejich jízdní eskadrona zabezpečovala v lednu 1920 poslední vlak s čsl. legionáři odjíždějící ze Sibiře směr Vladivostok. Tam ještě dlouhou dobu - až do května 1920 - museli čekat na nalodění. Americkou lodí Shermann pak pluli asi 50 dní přes půl zeměkoule do italského Terstu. Odtud pak voj. ešalony doputovali v červenci 1920 ruští legionáři zpátky do vlasti. Pluk mého dědečka do Olomouce, kde byl posléze dědeček demobilizován.

Dědeček měl z války mnoho přátel - bratrů ve zbrani - se kterými byl po celý život v písemném i osobním styku, účastnili se v legionářských uniformách různých akcí - sjezdů, slavností, ctili Masarykův odkaz a svoje heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Za II. světové války se účastnili odboje a po válce šli dobrovolně do vysídleného pohraničí, jako třeba můj děda do Varnsdorfu.

Dědečka v jeho vlastenectví a hrdosti nezlomilo ani to, když se později situace čsl. legionářů prudce změnila z oslavovaných hrdinů na nepřátele nového režimu. Zažili s babičkou hodně ústrků a museli žít velice skromně, protože měli velmi nízký důchod.

Dědeček uměl o svých zážitcích z ruské fronty velmi barvitě vyprávět a dělal to s gustem a rád a byl na to doposledka hrdý, neboť jak napsal ve svých Pamětech, byly to nejlepší dny jeho života.

 

Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde.
retropříběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jsem ráda, že se tu objevil příběh legionáře, protože u nás v archivu je legionářská problematika zastoupena poměrně bohatě. Vzhledem k tomu, že o jeho službě v legii máte takové podrobné informace, ptám se: Už znáte jeho tzv. legionářský poslužný spis? Možno prostudovat. Perzekuováni byli legionáři za to, že bojovali proti bolševikům. To se ani po II. válce neodpouštělo. Nejsmutnější bylo, že hned na začátku války se stali skupinou, pronásledovanou Němci, a po válce pak zase komunisty. Díky za krásnou informaci včetně velmi cenných fotek. Ve Vojenském historickém ústavu by Vám utrhali ruce!!
Zoja Sedláčková
Teda Álo! Škoda, že jsem tenhle příběh od Tebe neznala dříve. Moc by se nám hodil na podzimním výjezdu. Ten deník je úžasný a ty dobové fotky.
Jana Šenbergerová
Hezky zpracované téma, a to nejen díky dochovaným fotografiím, které sany o sobě mají obrovskou vypovídací a historickou hodnotu nejen pro vaši rodinu.
Renata Zadražilová
Paní Aleno, moc krásně jste sepsala příběh o svém dědečkovi. Takovým lidem se měly dělat pomníky - za statečnost a národní hrdost. To, jak pak tito hrdinové byli perekuováni komunistickým režimem je k pláči. Je dobře, že jste tento retropříběh sepsala, dědeček by byl jistě poctěn.
Hana Rypáčková
To by chtělo zpracovat knižně. Alespoň do povídky...Máš být co hrdá na dědečka-hrdinu.
Růžena Antlová
Tak tomuhle říkám retrofotky ke kterým jsi popsala krásně retropříběh. Takový vzpomínkový poklad máš doma na svého dědečka a je moc dobře že ses rozhodla retropříběh zveřejnit. Zatím asi nejstarší fotografie skvěle dokumentují část života Čsl.legionářů .

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.