Baruška, kocour z ulice

Baruška, kocour z ulice

13. 1. 2015

Dovolte mi, abych se představil. Jsem velký, černobílý kocour s dlouhou srstí a jmenuji se Baruška. Asi si říkáte, že se stala někde chyba - kocour Baruška? Vidím, že vám o sobě musím říci všechno.

Nevím, kdy jsem se narodil, ale už jako koťátko jsem žil na ulici. Nebylo to lehké vyprosit si nějaké jídlo a to jsem nebyl vybíravý! Měl jsem ale trochu štěstí, jedna hodná stará paní se o mne a ještě o řadu dalších "kočičích bezdomovců" starala. Mívali jsme u ní pravideně plnou misku. Bohužel, za pár let hodná paní usnula a už nám misky neplnila. Zase jsem byl na ulici a bral zavděk občasným kouskem jídla od hodných lidí. Pak mě tam sebrali a odvezli do útulku pro opuštěná zvířata, kde si mne prohlédli a a dali mi jméno Baruška. Mysleli, že jsem kočka. V útulku bylo plno a o baštu byl občas boj. Byl jsem stále krásný kocour, i když už ne nejmladší. Tak uběhl asi rok, až jednou...

Zrovna jsem usiloval o místo u misky, když si mě všimla taková milá paní. Dobře si mne prohlédla a hned druhý den si pro mne přišla. Sice mě nacpala do nějaké bedny, takže jsem náležitě ječel a bránil se, ale po krátké cestě autem mě vypustila v novém bytě. Trochu jsem se bál, vše bylo nové, neznámé, ale přišla ke mně starší paní, hezky mne pohladila a ptala se, jak se jmenuji. Prý Baruška, ale už věděli, že jsem kocour.

Panička se zasmála a jméno mi nechala, když už na něj slyším. Mně to bylo celkem fuk, hlavně, že mi přinesla misku plnou dobrot, které jsem ani neznal. Nejprve jsem dělal jako "fóry", aby si nemysleli, že se dám tak lehce koupit, a taky jsem si musel očichat nový byt, kde co je. Najenou jsem zíral na černou kočku, která vůbec nebyla nadšená z mého příchodu, ba naopak. Výhružně na mne zasyčela, co tam pohledávám. Ani trochu jsem se jí nelíbil. Mně nevadila, na kočky jsem byl zvyklý. Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Lucka a je také z útulku, ale již dva roky tady byla zabydlená a o společnost dalšího zvířecího člena vůbec nestála.

Časem jsme se ale zkamarádili a teď jsme spokojení oba. Máme hodnou paničku, která nás má ráda a stará se o nás a tak "na stará kolena" - je mi prý asi 15let - si žiji jako v kočičím nebi. 

Váš kocour Baruška.

 

domácí mazlíčci Můj příběh
Hodnocení:
(4.5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Moc hezké fotky.
Alena Švancarová
Když sem byla dítě školou povinné měli jsme kočičku a protože jsme si mysleli,že je to kocour,dostala jméno Macek.Když jsme zjistilí,že je to kočička,jméno jí zůstalo.Já mám dnes také kočičku,jmenuje se Zuzka také jí říkám Kotulka.Obohacuje mi už 13 let život.
Soňa Prachfeldová
Máš velké štěstí Baruško, dej pusu paničce. Můj nalezeneček by mě občas chtěl umýt tvář a má pěkně drsný jazýček, tak s díky odmítám.
Hana Rypáčková
Podobnou kočku znám.Jmenuje se Bublina
Zuzana Pivcová
Jako vždy chválím kočičí příběh a hlavně kočičí "paničku".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.