Vtipnější vyhrává: Dvojčata

Vtipnější vyhrává: Dvojčata

5. 2. 2015

Narodila jsem se jako mladší z dvojčat. Jednovaječná dvojčata. Dvojčata podobná si jako vejce vejci. Dokonce tak podobná, že se rodiče časem neshodli, která z nás přišla na svět první. Táta říkal, že já, mamka, že sestra. Avšak my holky jsme se shodly, že mamka to musí vědět líp, a tak byla a je sestra Ingrid považována za starší.

Ano,  v dětství jsme si byly velmi podobné. Až do té doby, kdy se individualita drala o místo.  

Ale i tak, podoba stále převládala, a kdo nás dobře neznal, ten si nás pletl. A my se  tím bavily.

Ovšem v dětství to bylo smíšené se strachem z prozrazení. Vzpomínám si, že sestra byla upovídaná a paní učitelka ji posadila za trest do první lavice. Ona tam byla tak nešťastná, že jsem jí chtěla nějak pomoct, a tak jsem si s ní dobrovolně a potají vyměnila místo. Spolužáci a spolužačky to ovšem poznali a celá třída se spiklenecky bavila nad „neznalostí“ změny v zasedacím pořádku ze strany naší paní učitelky.

Pamatuji se, že jednou na táboře mě pořád popichoval a pošťuchoval jeden kluk z vedlejšího oddílu, až jsem to jednou nevydržela a v nečekaném okamžiku jsem mu vlepila facku. A utekla. Ovšem za chvíli přiběhl s posilou, s dalšími třemi kluky a všichni si to k nám mířili. Rozvzteklení křičeli jeden přes druhého, která z vás mu dala facku. Obrátila jsem se na sestru a povídám, ukazujíc na ni, ona. Já ne, co lžeš, křičela sestra. Kluci napřed koukali z jedné na druhou a pak jsme se všichni dali do smíchu. A bylo po vzteku.

Když už jsme byly starší, v naší ulici otevřel krám zelinář, který se zhlédl v sestře. Sestra stále chodila nakupovat ovoce a zeleninu, povídali si spolu, ale oba byli příliš nesmělí a dál ne a ne se hnout. Tak jsem se jednou sebrala, šla do krámu, pozdravila a stejně tak jsem si popovídala. Jenže, jak už to někdy bývá, když člověku na někom záleží, strach mu sváže jazyk. U mě byla atmosféra uvolněnější a z jeho strany padl návrh na rande. Když jsem přikývla, obličej se mu rozzářil a šel mě vyprovodit ke dveřím. Jaké však bylo mé zděšení, když mě chtěl políbit. V blesku jsem vystřelila na ulici.

Já bych vás poznal. Já bych si vás nikdy nespletl, řekl nám, když jsme se seznámili.

A s kým sis dal rande, zeptala jsem se a smích nás prozradil. Cože…? Počkej…

Jednou zase sestra potkala kluka ze školy a ten ji pozval na skleničku a během večera jí vyznal lásku. Problém byl jen v tom, že měl na mysli mě a ne sestru.   

Dnes spíš, než abychom se vyměňovaly, se doplňujeme.

Loňského roku sestra absolvovala víkendový kurz angličtiny. A lektor ani nepoznal, že druhý den jsem seděla v lavici já. Jediný problém pro mě byl vejít do třídy a tvářit se, jak už se všichni známe.   

Když se nám každé mělo narodit první dítě, všichni říkali: „To si budou podobné.“

Avšak příroda tomu tak nechtěla a odchýlila se. Asi si řekla, že té legrace už bylo dost.

 

Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Vtipnější vyhrává
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Děkuji za nabídku tykání, s radostí přijímám. Slovo "lifa" v mé adrese je zcela české, znamená Libor Farský. Ahojky
Ingrid Hřebíčková
Libore, fotku můžete klidně použít. Zdravíme vás obě. Prosím, nezlobte se, ale není to překlep - kontakt: lifa - nemá tam být life jako život ber lehce? Obě jsme vás požádaly o přátelství. Můžeme si tykat? :-)
Libor Farský
Ještě doplňuji kontakt: lifa.takeiteasy@seznam.cz
Libor Farský
Míšo a Ingrid, moc jsem se pobavil. Právě dávám dohromady článek o problémech s dvojčaty z pohledu učitele. Směl bych tuto vaši fotku použít, případně i jako titulní. Pokouším se vás obě nalézt v seznamu a požádat vás o přátelství, jen je to teď šílené vyhledávání. Prosím o odpověď i v negativním případě. S úctou Libor
Hana Rypáčková
Prohlédla jsem si fotky.Jste k nerozeznání....
Soňa Prachfeldová
Mám praneteře dvojčátka a pořád se mi pletou, už jim je pět a jedna bez druhé nemůže být. Musí to být krásné, tak se doplňovat, jako Vy dvě.
Michaela Přibová
Paní Mužíková, musím říct, že jsme kulišáren natropily dost :-) Paní Pivcová, představte si, že i já jednou potkala dva naprosto stejné páry v Praze na Malé Straně. Byli Američani. Chtěla jsem je oslovit, ale měla jsem skupinu a přerušit výklad a jít k nim mi nepřišlo vhodné. Tak jsem je s lítostí pozorovala až mi zmizeli Nerudovou ulicí. Děkuji vám všem za přečtení a odezvu. Zdravíme vás všechny a snad se i uvidíme v Poděbradech. Už teď vás známe :-)
Hana Rypáčková
Věřím, že se dají dělat věci...Být jednovaječní.K nerozeznání pro okolí, maminka je jistě rozezná.
Zuzana Pivcová
Také jsem kdysi učila na němčinu stejné kluky. Znala jsem je jménem jen podle místa, kde v lavici seděli. Když se z legrace přehodili, byla jsem vedle. Jednou jsem v Budějovicích potkala dva naprosto stejné páry. Kdybych šla z vinárny, myslela bych si, že vidím dvojmo! :-)
Eva Mužíková
Michaelo, tohle být můj případ, při mé povaze bych toho určitě často využila pro nějakou kulišárnu.. jste opravdu k nepoznání...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.