Vtipnější vyhrává: Rovnátka

Vtipnější vyhrává: Rovnátka

17. 2. 2015

Je to už hodně dávno, 35 let od této příhody, na kterou nikdy nezapomenu. Záměrně nenapíši jména měst, označím je písmeny.

Bydleli jsme v malém městečku A se dvěma syny v rodinném domě, v naší ulici byla služebna policajtů, tehdejší SNB, a otec pomáhal jako PS. Mladší syn byl velmi komunikativní, kamarádský, nebojácný, vše vyřídil a zařídil. Dostali jsme doporučení, abychom navštívili odborného specialistu na zuby. Tak jsme se octli na ortodencii v městě X. Jezdili jsme tam, jak byla návštěva předepsaná lékařem. Syn nosil plastová rovnátka.

Manžel pracoval pár kilometrů směrem na severovýchod v ÚSNP ve věznici jako správce a měl na starosti  údržbu celého objektu po stavební stránce a já zase ty samé kilometry daleko na opačnou stranu pracovala jako účetní na závodě. Takže je zřejmé, že jsme dojížděli do zaměstnání autobusem.

Jednoho dne jsme s manželem řešili, kdo se synem pojede do města X, manžel nemohl, měl nějaké školení a já zpracování uzávěrek z dalších 3 provozů. Nakonec jsme se všichni domluvili, že pojedu já ráno do práce, vrátím se a na autobusovém nádraží bude čekat syn. Nasedneme do dalšího autobusu a pojedeme na kontrolu s rovnátky.

To jsem nečekala, že syn to zařídí úplně jinak. Volal mi asi o půl 8 ráno ze služebny, že do města X jedou esenbáci, tak se jim tehdy říkalo, a že jej vezmou až před polikliniku a že na mě počká v čekárně. A než jsem se vzpamatovala, praštil sluchátkem. Vyběhla jsem před závod, našla si autobus, kde jsem se nemusela vracet do místa bydliště A, ale pokračovala jen pár kilometrů do města X.

Když jsem přijela, syn skákal přes lavičku a já byla ráda, že se mu nic nestalo. A prý paní doktorka chce se mnou mluvit. Paní doktorka mne důrazně napomínala, jestli nevím, že děti musí do 15 let doprovázet rodiče. Vše jsem jí vysvětlila.

Můj syn jí totiž na otázku, kde má maminku, pověděl, že čeká na silnici, místo na stanici. Autobus samozřejmě vynechal, to že on neví, ale máma drží slovo.

Na otázku, proč s ním tedy nejel tatínek, suverénně odpověděl, že je v kriminále.

A když se jej zeptala: "Prosím tě, a jak jsi tedy přijel ty?", odpověděl, že jej přivezli esenbáci.

A to nejenom se mnou v té chvíli mrsklo na zem, ale půl hodiny před tím byla na tom stejně i paní doktorka. Nakonec jsme se tomu pěkně nasmály.

 

Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Vtipnější vyhrává
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Zuzanko,tak to je fakt úsměvné,pobavila jste mně.Hezký večer.
Zuzana Pivcová
Vzpomněla jsem si na trochu podobnou situaci, kdy před lety tehdy malý kluk mé kolegyně z archivu řekl paní učitelce, že "maminka dělá se starými papíry". Učitelka se pak při třídní schůzce ptala mladistvé, moderní matky: Promiňte, Vy opravdu pracujete ve sběrně starého papíru?
Marie Magdalena Klosová
Ve "své" době si dovedu představit,jakou "povedenou"situaci to navodilo.
Alena Várošová
Děkuji děvčata,všem za hezké hodnocení svého,pravdivého článku a jsem ráda,že jste mě přijaly mezi sebe a že nejsem ta přivandrovalá komediantka.Syn je asi po mamince,ale nechci si to připustit.
Soňa Prachfeldová
ˇUsměvný příběh ze života - moc hezké, děti jsou tak pravdivé, až se jim někdy nevěří.
Olga Štolbová
Aleno prima, jen tak dál...***
Hana Rypáčková
Jo, děti-jak dorůstají, stávají se jazyky.Prásknou na nás všechno a nečekaně...
Jana Šenbergerová
To by jeden nevymyslel, co se někdy v životě semele. Pěkný příběh.
Eva Mužíková
Někdy se člověk nestačí divit, co nám ty ratolesti připraví za komplikace:))))
Zuzana Pivcová
Líbí se mi, že jdete do i60 hezky nebojácně "po hlavě". Tedy i formou vtipného vyprávění. Myslím, že syn už tehdy měl vyřizovací schopnosti po mamince, nebo ne? :-)))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.