Vzpomínka na syna

Vzpomínka na syna

20. 2. 2015

U okna sedím a do tmy hledím
i když jsem proti pověrám přemýšlím,
která hvězda je má.
Oční víčka se mi klíží únavou,
ač v tu chvíli, nechce se mi zrovna spát.
Žlutý měsíc pluje ztichlou krajinou,
svým třpytem chce mne rozesmát.

Do smíchu mi zrovna není,
po lících mi slzy stékají,
ale osud mi  syna  vzal a nikdy nevrátí.
Zas mám  hlavu v dlaních
a v ní honí se mi myšlenky,
jak jsi mohl mladý, zdravý
jít tam, někam do dálky?

Odešl jsi tam, odkud není návratu.
Já tu sedím pod starou višní
a vzpomínám na Tebe, Tvého dědu, na tátu.
Opustil jsi nás milý synu,
slzy v očích mi nikdy neuschnou
a vzpomínky na Tebe
mi navždy zůstanou.

Začala jsem žít a
naučila jsem se smát,
se slzami v očích
i když mám v srdci šrám,
jen maminka ví, jak to bolí
a cítí, že nejsi tam nahoře sám.

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Děkuji paní Mileno,člověk se musí vzchopit a jít dál svou cestou.Ale někdy přijdou takové chvilky,že je člověku moc,moc smutno a stále v rodině někddo chybí.Napsala jsem článek o Tajemnu o svém synovi,tak pokud by to zajímalo,tak koukněte.Hezký den.
Milena Mejsnarová
Paní Aleno, kdysi jsem četla velmi smutnou knihu o ztrátě syna a později po narození mého syna jsem ji uložila hluboko do knihovny. Do dnešního dne jsem se jí nedotkla. Nemohu. A je to už 31 let a nebylo to z mého života. Cítím s vámi a přeji pěkné dny.
Anna Potůčková
Neumím si to vůbec představit přijít o své dítě. Nic horšího matku potkat opravdu nemůže. Cítím s Vámi a přeji hodně sil, ale srdíčko se asi nezhojí nikdy.
Alena Várošová
Děvčata, děkuji za milá slova.Paní Lýdie,mě utěšovala sousedka,že má syna v Kanadě,že je taky pryč.Ale ona to nepochopila,že ten její syn žije a kdykoliv už teď může přijet.Nakonec se vrátil a žije tady.Ale ten můj žije jenom v mých vzomínkách.Koukněte na můj článek pokud chcete. Setkala jsem se s tajemnem.
Lýdie Dedíková
Když se dívám na datum, je to rok, co jste tuto báseň složila. Velice smutné, dojemné......sdílím s vámi bolest. určitě nevím, jak moc to bolí......mám dva syny. A nechci si ani připustit, že bych jednoho ztratila. Umíme si vyčíst maličkosti, umíme se spolu nebavit....ale to vše se přežene a je zase všechno v pořádku. Ale jsou a budou pro mne "ti malí kluci" i když už je jim přes 40 let. Myslím, že ztráta dítěte se nedá nikdy zmírnit.....ničím......i když to vypadá že je člověku líp....ale tam někde uvnitř to stále bolí......
Marie Foltýnová
Sdělená bolest,poloviční bolest,říká se.Je dobře,že se z toho vymluvíš a vypíšeš.Moc s Tebou soucítím.
Lenka Hudečková
Krásná slova vyznání, musí být smutné přijít o vlastní dítě...neumím si to představit...jste silná žena
Alena Várošová
Paní Hanko,moc Vám děkuji.Také jsem to někde o Vás četla o Vašem synovi.Máma říkala,že člověk musí odložit munulost,aby mohl jít dál.Přeji Vám také krásné svátky plné pohody a lásky od Vašich nejbližších.
Hana Šorejsová
Alenko, ten pocit znám ,báseň jsem si našla . Též jsem přišla o syna. Bolest v srdci zůstane do konce našich životů. Mějte příjemné prožití svátků vánočních. Upřímně Hanka
Elena Valeriánová
Srdce se mi svírá při čtení Vaší Vzpomínky, v očích pálí slzy, to chápou všechny maminky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.